Ve středu jsme celý tým zůstali v táboře a čekali jestli se umoudří počasí. Den docela vyšel a mě se povedlo usušit všechno oblečení a dokonce jsem se i já na chvilku plácla na sluníčko. Bylo docela příjemné se po dvou prvních chladných dnech prohřívat na louce.
Ve čtvrtek se opět vyrazilo za mírného mrholení. Naštěstí to po krátkých výhružkách přešlo. Puchejř vylez a svítil. To bylo fajn. Nikdo si nestěžoval a tak se jelo krásnou krajinou. Opravdu to stálo za to. Plulo se v údolím a kolem nás byly lesnaté kopce. Celé to byla taková krásná idylka.
Kolem páté, asi tak nějak odpoledne, hlavní zadák zavelel, že by bylo vhodné se podívat po kempu. Prý podle plánu byl jeden nějaké tři kiláčky před námi. Tři kiláky a kemp nikde, další tři a stále nic. Takhle jsem ujeli asi dalších 12 kiláků a hledali imaginární kemp.
Nakonec jsme vytáhli čluny na malou mýtinku a já se šla zeptat majitele českoasijské restaurace (kterému mýtinka říkala pane), zda tam můžeme přespat. Po (naštěstí) souhlasu se postavil tábor a šlo s do té milé českoasijské restaurace povečeřet. Musím říct, že jsem si na té číně opravdu pochutnala.
Někteří stateční se šli po večeři podívat na blízkou zříceninu. Jiní, už ne tak stateční, zůstali v restauraci a debatovali o plánu na další den a později i o kravinách.
Pro mě nejhezčí zážitek z celého dne se stal asi kolem 2 ráno, kdy jsem si musela odskočit. (Tedy to zní divně…) Naše stanoviště bylo v údolí odklopeno kopci. Tudíž tam bylo minimum světla z paneláků apod. Obloha byla bez mráčku a na ní zářilo tisíce hvězd. Pro někoho z Prahy je to takový malý zázrak. V Praze jste rádi za 20 hvězdiček a tam jich měli plnou oblohu.
Opravdu tohle není normálně můj normální makeup.
Ale jaksi na Advíku (anime akcička) byl ples a tak jsem se trochu švihla barvičkama.
Omlouvám se za kvalitu foto, ale mobil to lépe neumí.
Je pár gigantů, kteří mají moc a musí se poslouchat. Tedy – pár jich není – je jich docela dost. Já jsem již měla možnost se s několika mocnými giganty setkat. Jeden gigantí přelet měla i moje učitelka na výstavnictví. Přiznávám, že jsem do dnešní doby její úkol nesplnila, páč jsem ho nepochopila. Je tedy možné, že gigant jsem zase já.
Byl nám zadán docela zábavný úkol. Udělat plastický poutač na téma hudba. Já se nechala inspirovat notovým papírem. Klasika – pět linek a nějaký ten klíč. Vybrala jsem si ten nejznámější klíč houslový. Barvami jsem také moc nehýřila. Notový papír je černobílý a taková byla i moje plastika.
Učitelka mi sice pochválila můj nápad, ale požádala mě, jestli bych tu ROVNOU ČÁRU mohla stylizovat a zjednodušit. V němém úžasu jsem se zmohla na pouhé kývnutí souhlasu.
Nevím jak se stylizuje rovná čára a nejsem si ani jista, jestli to chci vedět.
Tento gigantí přelet jsem již publikovala na Zapíchnutých Vidlí, ale bohužel se smazal. Jediné co z něj bylo zachováno, jsou komentáře. Jen co je najdu, přidám je sem.
Nevím jak to dělám, ale v poslední době stále vyhlašuji válku svému PC. Buď onu věc neumím já nebo ji neumí PC a když ho to učím, stejně na něco důležitého ( jako je např. instalace ) zapomenu. Jemu pak nadávám a on za to ani nemohl.
Nasosala jsem si do PC jedno opravdu pěkné anime a jaksi mi k tomu nejdou zakomponovat titulky.
Samozřejmě si stěžuji po půl druhé v noci ( do konce služby tak dlouho ) a jelikož mě čeká volný víkend budu se tím zabývat až budu odpočatá. Nerada bych zaplňovala rubriku mozkových gigantů svými pokusy s počítačem.
Celý večer jsem se rozčilovala nad jedním DVD, kde byl uložen můj oblíbený seriál s takovou příponou, kterou můj Player odmítal přehrát. Nakonec jsem to nevydržela a na rady kamarádek jsem stáhla ze Slunečnice balík kodeků. Hezky jsem si ho uložila do přihrádky, spustila si DVD a ono nic. Nadávala jsem, prosila, podplácela pc, aby mi to spustil, ale on mi zarytě ukazoval ikonku, že nepřehraje, že kodek nezná. Nakonec jsem to vzdala já. Prostě se nebudu koukat.
Samo, že mi to nedalo a druhý den už jsem zase lezla v pc a hledala chybu. Chybu jsem našla poměrně rychle, odstranila ji, spustila DVD (hrálo) a asi 15 minut jsem mlátila hlavou o stůl.
PC za chybu nemohlo. Ze Slunečnice jsem stahovala kolem 4 ráno a tak ten svůj úlet budu připisovat únavě. Sice jsem si stáhla balík kodeků, sice jsem si ho pěkně uložila, ale jaksi mě v ty 4 ráno nenapadlo, že bych to taky mohla nainstalovat.
No co…to se stává i v lepších rodinách.
Rozhovor z mého ICQ, aneb Alfa mi půjčila knihu.
Já:
Prosím vysvětli mi. Čtu v knize o Egyptě:
Jako základní měřítko si nezvolili výšku, ale úhlopříčku úzké strany s patnácti lokty, čímž vznikl sudý trojúhelník, který je přesně kontrolovatelný a zaručuje vertikální hrany.
Jako matika mi nikdy nešla, ale tohle je moc. Ani tam nedali obrázek…radši
Kdosi:
Úhlopříčku čeho? Úzká strana měří asi patnáct loktů, tak jsem to pochopila já… Od té asi nějak vedli úhlopříčku (ale nevím, co to je teda za útvar, čtverec, trojúhelník, mazec, žvanec…)… sudý trojúhelník bych pochopila jako sudé pořadí v řadě, ale nevím, jak přesně to mysleli… vertikální hrany nechápu, trojúhelník může mít přece jen jednu vertikální hranu, ne? jsem zmaten 
Kdo to proboha psal a komu to ukradl?
Já:
:-D Taky jsem zmatena.
Je to nějaká kniha pro laiky o pyramidách, ale asi ji už číst nebudu. Egypťani jsou magoři.
Kdosi:
Já mám starý Egypt ráda a když jsem byla mladší, strašně moc jsem o tom četla… ale teda z toho, co jsi mi psala mi stejně nedošlo ani n (čti jako n s háčkem)
Já:
Já mám taky ráda starý Egypt a tak jsem se chtěla něco o něm dočíst zajímavého. Tak zajímavosti jsem se dočetla…to jo. Jen jsem je jaksi nepochopila.
Ona věta byla použita z knihy: Zakázaná egyptologie a zplodil ji Erdogan Ercivan.
Jedná se o stavění jakési pohřební komory…to jsem ještě pochopila, ale zbytek vzdávám.
Jinak bych chtěla poděkovat Kdosi za velmi vysilující pokec. 
Dneska mám takový malinko hektický den. Možná trochu praštěný. Ráno jsem obdržela telefon, že dneska přes den nebudu ve své kanceláři, ale jestli bych neskočila na recepci. Popravdě je mi to tak trochu jedno, kde si to odsedím. Jen ve své kanceláři mám po ruce ledničku, mikrovlnku, varnou konvici a je to takový trochu luxus.
Tady nemám nic. Jen Pc s netem a malinkou zimu.
Normálně, to není normální ( za tuto hlášku děkuji Kaname), že bych furt lítala po Praze a zaskakovala za všechny človíky, co kdy vypadnou. Tohle je spíš projev mojí dobré duše. Každopádně se už těším, až padla . Mám hlad jak vlk.
