Už je konec a já píšu z klidu domova. Slavík je asi pro většinu lidí náročná akce a nemyslím tím jen pořadatele a hvězdičky. Jsou toho plné noviny. Kdyby tam byla nějaká velká novinka, asi bych to brala jinak. Jenže je to trochu stereotypní.
No co se dá dělat. Moc univerzálních zpěváků tu není a zpěvaček – raději pomlčím.
Jediné co mě potěšilo, že se umístila Ewa Farná. Je mi sympatická tím, že si neprošla těmi Česko hledá superstar, Xfaktor a podobné. Vm, že je to pro lidi možnost jak ukázat svůj talent (nebo svojí blbost, že tam vůbec lezou).
Každopádně se to přežilo snad bez velké újmy na zdraví. Pravdou je, že jsem ještě ve 3 ráno kompletovala vysílačky.
Nejhorší z celé akce bylo pak dát kancelář do jakžtakž použitelného stavu. To byla opravdu fuška. Ani jsem nečekala a nevěřila, že mi to bude trvat celý den.
Vše se naskládalo do kanceláře a taky to tam tak vypadalo. Chvilkami jsem chtěla uklízet stylem, že tam hodím 5–6 granátů a pak to jen vymetu 
. Všechny uniformy, kravaty, krabice a krabičky… měla jsem toho plnou kancelář. Koše byly tak plné, že binec byl i okolo nich.
Dala jsem se do uklízení. Byla jsem asi tak v půlce, když se mi podařilo převrátit kilový pytek buráčků a kelímek vody. SUPER!
Poprosila jsem Alfu o smetáček a lopatičku. Sbírat ručně jsem odmítala. Taky ty mrchy oříškový zapadaly do velké krabice plné malých krabiček. Vyndala jsem krabičky, vyndala jsem buráčky a po chvilce jsem konstatovala, že smrdím jako burák. Mohla bych se taky vopatlat máslem a představovala bych si, že jsem sklenička burákového másla.
Místo abych uklízela, přidělala jsem si burákama zbytečnou práci.
Štěstí, že jsou takové akce jen jednou za rok 
.
Dozkušují se drobnosti a pomalu se to vše chystá začít. Sedím vedle krabice s výsledky. Je mi jedno jak to dopadne. Chleba levnější nebude. Stejnak předpokládám, že to bude stejné jako loni a nebo hodně podobné.
Otevírá se divadlo a jsou vpuštěni lidé s pozvánkou, novináři s pozvánkou, fotografové a televize s pozvánkou. Dalo by se říci, že „normální“ lidé nemají trochu nárok na tuto komedii.
Langerová je tu jako blondýnka v … čemsi bílém. Nějaká pokladna mi tu hlásí, že je v ohrožení. Jenže je tu problém, že nám nikdy nikdo nedal kód na její odblokování. Nedá se svítit. Já to zvládám v pohodě, ale jiní s tím mají trochu problém. Nerové vypětí je na nich silně znát. Hold na to nemají buňky. Spíš ten jeden. Začínám se i bát o jeho zdraví. Na jeho znavený dotaz, jestli se nebudu koukat, když to před chvilkou začalo… Nevím jak jsem měla odpovědět jinak, ale já po dni práce okolo Slavíka a několika dnech duševní přípravy… Opravdu se na to nemám chuť dívat.
Manageři a lidé co to měli nestarosti více, jsou unavení a mají toho plné kecky. Já jsem sice seděla ve své kancelářičce, která mi leze na nervy ze stálého bince, který ani už nejde uklidit.
Jejda.. našla jsem tu novinářskou kartu a kdosi chce vykopnout dveře pokladny a urvat sirénu, aby byl klid. Nevím, zda je to ideální řešení.
Novinářská karta je nahlášena a s planým poplachem o ohrožení pokladny… Uvidíme. Snad se nebude muset nic demolovat.
Natáčení a přenos zatím probíhají v relativním klidu. Diváci nevidí dění okolo. V telce by mělo jít vše jak po drátkách.
Pokladna s houkáním už ztichla. Snad to vydrží.
Už se to pomalu začíná rozjíždět. A s tím přicházejí i problémy a (s prominutím) zatím malé průsery.
Lidé nepochopili, nebo spíše nechtějí pochopit, že na šatnách, kde jsou požární hlásiče, se prostě nekouří. To bych i kvůli zimě venku pochopila. Jsem relativně dosti tolerantní nekuřák. Poté si někdo usmyslel, že se musí projít půda (a to popravdě ani nevím proč). Teď se vymýšlí něco s nákladním výtahem.
Přišla slečna Vondráčková. Mám pocit, že se trochu urazila, když ji náš strážce zastavil aby zjistil o koho jde. Není to blbost strážce. Ona měla přijít hlavním vchodem. A když už leze jinudy, má být poznat. Ne s kšiltovkou naraženou do očí a šálošátkem zakuklená. Chápu, že je kosa. Jenže pak člověk není opravdu poznat.
Kája Gott dorazil. Byla jsem donucena vytisknout několik papírů s obyčejnou paní. Paní je hrozba. Je to velká fanynka Gotta. Šmankot. To existuje? Já vím, že Gott je dobrej a zpívá stále velmi solidně, ale tento fanatismus nějak nepobírám.
V 16 hod přivezou pitíčko Mattoni. Snad se mi taky podaří něco ulovit. Tedy, snad se mi podaří ulovit úplně cokoliv. Autogramy tím nemyslím. To se nedá vypít ani sníst.
Jejky, hvězdičky se nám začínají slejzat. Ewa Farná už taky dorazila.
Televize se sem taky dobývá. Vypadá to na fajn večer a noc.
Jsem na Slavíčka Mattoni v práci a tak jsem se rozhodla o jeho malé popisování pro lidi, kteří na něj koukají jen z příjemného tepla domova (nebo ho ignorují).
Já jsem v skoro jeho středu. Pracuji pro aganturu, která zajištuje bezpečnost této akce.
Začínám se z toho hektyčna kolem mě docela bavit .
Jsem v práci.
Český slavík Mattoni se pomalu začíná trénovat a já jsem z toho úplně nadšená. Uvidím lidi, které vídám z televizních obrazovek snad již od dětství. A abych se přiznala, je mi to úplně fuk. Slavík a já jsme si nepadli do oka. Někdy mám pocit, že i oni interpreti si z toho dělají srandu a zajdou jen na pokec s přáteli.
V kanceláři mám ještě větší bordel, než je tomu normálně. Hafo vysílaček, ohlávek, uniforem a jiné výstroje.
… aneb malá programová hysterie.
Tak se stalo něco, co jsem sice očekávala, ale rozhodně ne v takové síle. Systém ICQ se mi pohádal se systémém QIP.
Systém ICQ odmítám používat. Důvody jsou docela snadné. Vadí mi ustavičné rušení reklamou, blikotavými upozornění na telefonní operátory, mraky her a jiného „bordelu“, který stahuji s programem.
Stalo se, že se mi napsal vzkaz „nemám oprávění psát ostatním“.
Ach jo. Začla jsem válčit a byla i donucena si stáhnout nejnovější ICQ 6.5. Již nikdy více to nechci v pc. Je to velký a díky šílenostem je to i pomalé.
Chápu, že ICQ je tvůrcem tohoto způsobu komunikace, ale s tou reklamou to už trochu přehání. Ať se pak nedíví, že lidé utíkají na qip a mirandu, kde je to osekané na totální minimum. ICQ je komerční. Nevadil by mi malý baner s reklamou, ale reklama tady, reklama tam, reklama v psacím okně … reklama ve četecím okně… To je trochu moc. Musela jsem čekat několik vteřin, než se mi zpráva odeslala. Ono to trvá všechnu tu grafiku znova načíst.
Naštěstí qip 8080 funguje.
Jsem online a bez toho všeho okolo.
Konečně jsem si našla čas a chuť pisnout si do netového deníku.
Takže:
Milý deníčku,
Jsem nachcípaná. Mám rýmu a bolí mě v krku. Není to tedy ideální stav, ale co se dá dělat.
Momentálně sedím doma s pryznicem kolem krku a doufám, že to zabere. V pátek mi musí být o 60% líp (díky Alfí – posilám pusíka).
No, ale co se mi nestalo v tomto čase bacila … Propadla jsem žroutu času.
Tak dlouho jsem se tomu bránila, ale nakonec jsem zaregistrovaná na jedné internetové online hře.
Takže mám dvě postavičky. Ninju a šamanku. Lítám po starém Japonsku a bojuji. Zkusila jsem si hrát kousek večer a najednou jsou tři ráno.
I ty, Brute? Propadla jsem tomu. Ne ještě zcela, ale hra do práce nebo když se chce člověk pobavit s bacilem v krku.
Knihu sice mám rozečtenou, ale nějak v tomto stavu se mi písmenka zdají být moc složitá. Učení mi mozek nebere, protože je otupen rýmou.
Nuž, vzhůru na příšerky. Jde se bojovat.
