JEJKA...

Upozornění! Jedná se o fanfikci, která je inspirována filmem Thor a Avengers.

Budík spustil svůj monotónní zvuk přesně v 5:30. Regina se převalila v posteli na bok, položila dlaň na řvoucí červenou krabičku a umlčela ji. Další den, další nudná služba s papírováním v agentuře S.H.I.E.L.D. S povzdechem spustila nohy z postele a protáhla se. Když přecházela z kriminálky k novému zaměstnavateli, doufala, že bude mít možnost lepšího uplatnění, než zpracováváním zpráv o aktivitách jiných agentů. Jedinou výhodou bylo, že ji alespoň chvilku nešlo o život. U kriminálky chytila kulku do stehna při zátahu na jednoho maniaka, který se po vysazení antidepresiv stal postrachem svého okolí. V nemocnici ji pak navštívil velmi milý, uhlazený agent se jménem Coulson s černými deskami a s její složkou o pracovním i lehce soukromém životě. Údajně jí nabídl věc, která se jen tak neodmítá. Nyní se Regina jen ironicky usmála a odešla do koupelny. Cestou zapnula kávovar.

Pokračování tohoto článku »»»

Jak to přišlo, tak to zase odešlo a doufám, že se to už vracet nebude. Včera jsem se pokusila přihlásit jako admin těchto stránek, což opravdu jsem. K mé radosti mě to pustilo do nastavení. Jupí!

Teď musím vymyslet pár drobností a rozmyslet si, jestli vůbec a případně jak zde budu publikovat své pokusy o psaní povídek a jiného textu. Chce to se ukecat a sebrat odvahu. Třeba mě to dokope víc psát a ty příběhy i dopsat.

Nějakým záhadným způsobem jsem se dostala s mojí IP adresou na blacklist jakéhoso spamového webu. Díky tomu mi byl odepřen přístup do administrace a sežralo mi to pár nervů.
Doufám, že se to nebude moc často opakovat a tohle bylo poprvé a naposledy.
Fuj to jsem se rozčílila. Až jsem z toho ztratila inspiraci na nějaký článek.

… a zkouší si hrát na spisovatelku.

Pokračování tohoto článku »»»

Nevím, jak se mi to povedlo, ale před týdnem jsem nastydla.  Možná za to může mix klimatizace v práci s malým zmoknutím ve čtvrtek, když jsem se vracela z výletu. Pátek jsem ještě přežila v klidu, ale od soboty to se mnou šlo z kopce. Bylo mi stále hůř a teplota se ohlašovala.
V pondělí mi bylo natolik dobře, že jsem se doplácala do bankomatu a vybrala jsem si nějakou hotovost, protože jsem potřebovala oněch 30Kč na lékaře. Když jsem se vyčerpaná dostala před dveře mého lékaře, zjistila jsem, že má dovolenou a zastupující lékař je v místech, kam jsem neměla sílu se vyškrábat. Zapadla jsem tedy doma do postele, silně posilněna paralenem. Ještě jsem stihla poprosit Alfu, jestli by se mnou neslanila a nevylezla druhý den ten kopec, protože k tomu lékaři jsem musela.

Byla mi diagnostikována klasická chřipka. Vyzbrojena paraleny a čajem jsem zalehla. Jenže se to nelepšilo. Celý týden se mi k večeru teplota vyhoupla přes 39°C, což byla i nebyla sranda.

Jakmile člověk překročí jistou teplotu, mozek se začne chovat trochu nestandardně.

Pokaždé, když jsem zavřela oči, rozběhl se kolotoč obrazů, slov a nesmyslných myšlenek.  Kdyby za to nemohla teplota, mohla bych se téměř s přehledem označit za blázna.

V pátek, po týdnu těchto teplot, jsem s doktorkou usoudila, že se nejedná o chřipku, ale zánět plic.
Dostala jsem antibiotika a v mé hlavě už jsem zase jen já.

To se mi snad  jen zdá. Mám tolik věcí, které chci napsat a podělit se s nimi, ale není mi dopřán čas.

Vyhlašuji pátrání po 4 hodinách volného času, případně obraceč času či jiné magické časové předměty.

Oficiálně bych vás ráda uvítala na mém novém weblogu.

Starý byl z provozních důvodů zrušen a já se musela stěhovat. Vypadá to tu jinak, než na původním blogu. Jelikož se traduje, že změna je život, tak jsem se za stěhování moc nezlobila. Jediný problém bylo zálohování. Bránilo se to. Nakonec jsem to vzala delší, ale 100% osvědčenou cestou, která nakonec byla i zábava.
Každý článek jsem ručně zkopírovala a pobavila jsem se nad čtením své minulosti.

Nyní trochu překopávám rubriky. Jediný název, který si ponechám, je „Pergamen“. Tam budu publikovat různé povídky, fanfikce, básničky (nazvat to poezií mi příjde příliš honosné) a jiné brouzdání prstů po klávesnici.

Jejka