JEJKA...

Nevím, jak se mi to povedlo, ale před týdnem jsem nastydla.  Možná za to může mix klimatizace v práci s malým zmoknutím ve čtvrtek, když jsem se vracela z výletu. Pátek jsem ještě přežila v klidu, ale od soboty to se mnou šlo z kopce. Bylo mi stále hůř a teplota se ohlašovala.
V pondělí mi bylo natolik dobře, že jsem se doplácala do bankomatu a vybrala jsem si nějakou hotovost, protože jsem potřebovala oněch 30Kč na lékaře. Když jsem se vyčerpaná dostala před dveře mého lékaře, zjistila jsem, že má dovolenou a zastupující lékař je v místech, kam jsem neměla sílu se vyškrábat. Zapadla jsem tedy doma do postele, silně posilněna paralenem. Ještě jsem stihla poprosit Alfu, jestli by se mnou neslanila a nevylezla druhý den ten kopec, protože k tomu lékaři jsem musela.

Byla mi diagnostikována klasická chřipka. Vyzbrojena paraleny a čajem jsem zalehla. Jenže se to nelepšilo. Celý týden se mi k večeru teplota vyhoupla přes 39°C, což byla i nebyla sranda.

Jakmile člověk překročí jistou teplotu, mozek se začne chovat trochu nestandardně.

Pokaždé, když jsem zavřela oči, rozběhl se kolotoč obrazů, slov a nesmyslných myšlenek.  Kdyby za to nemohla teplota, mohla bych se téměř s přehledem označit za blázna.

V pátek, po týdnu těchto teplot, jsem s doktorkou usoudila, že se nejedná o chřipku, ale zánět plic.
Dostala jsem antibiotika a v mé hlavě už jsem zase jen já.