JEJKA...

Moje první hlídání naší vlčí smečky dopadlo dobře a přes všechno strašení Alfy se mi ty potvůrky nechtělo opouštět. Ráda jsem pro ně vařila, překračovala je, hrála si a snad i po nich uklízela.
Za štěnátky jsem vzala i Čikinu ať si jich trochu užije. Ze začátku na velká psiska vrčela, protože ji kousala a tahala. Vzhledem k jejich velikosti (jsou už skoro stejně velká jako Čikina) a velikosti jejich zubů jí to bylo asi nepříjemné.
Jediný s kým byla ochotná si hrát byl Prcíček. To s radostí snášela jeho kousání a tahání za ocásek. Prcíčkovi to dělalo dobře na jeho sebevědomí (je poloviční jak Čikina) i na jeho tělíčko, protože nebyl okusován jako u svých velkých ostrozubých sourozenců. I když Prcek má taky zuby pěkný.
Znovu jsem začala uvažovat, že si Prcíčka vezmu. Jsem pořád na pochybách. Ovčáci jen tak nevymřou, ale kolik jich bude stejných jako Prcíček a budu je znát od narození??