JEJKA...

Venku svítilo sluníčko a vypadalo to, že bude i celý večer hezky. Alfa a Silvestr nás ukecali na projížďku na kole po okolních vesnicích. Vytáhli jsme kola a po krátké přípravě vyjeli. Já si vzala takovou fialovou příšerku, Ortika modrou příšerku, Silvestr svoje šedé a Alfa vyjela s příšerkou favoritem. Cesta byla fajn, jen Alfa se flákala, protože jednou šlápla a jela. Po chvilce se muselo máknout do pedálů trochu víc, jelikož začalo pršet. Schovali jsme se v takové útulné autobusové zastávce, dokud nepřestalo.

Cestou domů jsem pak vedla. Jela jsem jako první až mě kousek od cíle předjel Silvestr. Já tak makala a on si mě nakonec předjede, padouch. Počkalo se na Alfu a Ortika mezitím dojela domů. Alfa mi půjčila svého fávouše. No to byl úděs.

Já si dávám sedlo dost dolů, protože jsem malinká a lépe se mi jede. Tady to kolo bylo hrozně vysoko a dostat se jen na něj byla šílená fuška. Nemohla jsem se rozjet. Dosáhla jsem na pedály jen špičkami prstů ( což je pro mě na ho… ), ruce jsem měla moc u sebe a nešlo mi udržet rovnováhu. Hlavu jsem měla níž jak zadek, až mi z toho čučení na silnici pekelně bolel krk. Motala jsem se na cestě jako totální ožrala. Řídítka mi cukala na všechny strany a za nic se mi nevedlo jet rovně. Můj výraz v obličeji se rovnal nakopnutýmu šneku. Oči vyvalený metr před sebe. Do toho jsem nadávala na Alfu, že mi to zatáčí jinam, že mě chce zabít a že nevím jak se to zastavuje. Nakonec jsem tedy dojela pomalu k bráně, kde už na mě musel čekat Silvestr a chytal kolo i se mnou. Dolů z kola se mi to povedlo kupodivu rychleji.

Myslím, že zůstanu u svých horáků, kde vím jak se brzdí, zatáčí..... .
S Alfou zatím ještě nemluvím, protože mi k tomu favoritu nedala návod na použití.

V životě mě už na takhle pitomě blbý kolo nedostane. Vůbec to nebyla žádná sranda. Docela jsem se bála a ještě teď mi bolí krk.