JEJKA...

Počátek euthanasie lze hledat až ve starověkém Řecku a znamená dobrá smrt.
V nacistickém Německu se pod programem euthanasie skrývalo vybíjení postižených lidí i dětí a stalo se odrazovým můstkem pro holocaust.
Tento program byl příkladem, jak lze euthanasii velmi lehce zneužít. V Nizozemí, kde je euthanasie povolena, byla vytyčená jasná pravidla, které je třeba dodržovat. Kompetentnost pacienta, jeho opakovaná dobrovolná a uvážená žádost o ukončení života, nesnesitelné bolesti, konzultace s několika lékaři….

Mezi několika tisíci aktivních euthanasií ukončených životů, kterým euthanasie pomohla, je bohužel uváděno i 1000 případů aktivního úmyslného zabití nemocných nekompetentních.

Riziko zneužití je zde velké. Na druhou stranu, úkolem lékařů a medicíny je člověka léčit a zbavovat bolesti a utrpení, a ne prodlužovat ho. Dnešní medicína má velké možnosti jak udržet člověka na „živu“, i v případech, kde by byl už dávno mrtev. Euthanasie by mohla umožnit alespoň přirozenou smrt bez umělého prodlužování v případě, kdy už není šance k vyléčení nebo na změnu k lepšímu, utrpení se stává nesnesitelné a nedůstojné, pacient sám o ukončení požádá.

Neustálé odvolávání na Hippokrata také neobstojí. Medicína a lidé se od Hippokratových dob hodně změnily.

Nedá se asi jednotně říci jestli je euthanasie správná či ne. Záleží na národě a náboženském založení a dalších aspektech.

Ve svém životě se člověk řídí tím, co cítí jako dobro nebo zlo.

Mýlit se je možné a nesprávná volba může mýt i negativní následky.

Ale podle mého názoru by o tom měl rozhodovat pacient sám, jestli chce nebo nechce euthanasii použít. Měla by to být JEHO svobodná vůle.

Co my víme o utrpení a bolestech, které cítí lidé trpící rakovinou a jinými nevyléčitelnými nemocemi…