JEJKA...

Učení metodou pokusu a omylu je sice poučné, ale strašně dlouho to trvá. Asi od půlky prosince jsem se začala učit hrát na mojí kytaru (Španělka), kterou mám od 1999. Neustále mě pronásledují nějaké problémy.

Nejprve mi to nešlo, ale to poprvé nejde nikomu. Nemám kytru Jumbo, která má užší krk a prý se na ni lépe hraje. No a? Já mám svoji a mám ji rada. Pak mi vyčetly, že mám nylonové struny, které nezní jako kovové. To uznávám. Tak jsem si koupila struny, které by se mohly dát i na Španělu a neublížili jí. Dala jsem za ně 200,– a hned při natahování se mi jedna přetrhla. Byla jsem další týden bez kytary. Teď už mám všechny kovový, ale protože jsou nový tak jsou stále rozladěný a já nemám ladičku a podle ucha mi to nejde. Achich jo. Líp se mi sice drží, ale asi se vrátím ke svým nylonkám, které vydržely být poslouchatelné alespoň týden.

Teď máme polovinu února a já zatím umím jen pár akordů a jinak nic. Zítra si přehodím struny a až budu z učení unavená tak si budu brnkat. Třeba skončím jako Santana. J

Poučení je pro mě to, že když to hraje a nejsou penízky na úpravy tak ať to hraje tak jak je.