JEJKA...

Bylo klasické pondělí. Škola se pomalu chýlila ke zdárnému konci. Zbývalo už jen přežít hodinu písma, hodinu volna a dvouhodinovku počítačové grafiky. Na počítače jsem se těšila. Hrajeme si ve Photoshopu. Do konce písma nám zbývalo už pouhých 20 minut a pak hurá do jídelny. V tu chvíli mi začal po stole skákat telefon.
Podívám se kdo to volá a on to Silvestr. Kouknu na spolužačku, která byla „velmi silně“ zabraná do práce. „Proč mi volaj? Ví, že jsem přece ve škole.“ dumám. Asi po vteřině jsem usoudila, že mi mohou volat jen z jediného důvodů. TEREZKA RODÍ! Pomalu jsem začala ukládat věci do tašky. To už mi přišla SMS – „První je na světě. Je to holka a je celá černá.“ Mé ukládání školních potřeb se změnilo na pouhé otevření tašky a nahrnutí všeho do ní. Učitel koukal lehce vyjeveně. Vylítla jsem ze třídy. V chodbě jsem si uvědomila, že v pantoflích asi nepojedu. Vrazila jsem do třídy, popadla klíče od šatny a zmizela. Učitel koukal více vyjeveně. Přiřítila jsem se zpátky do třídy, vrátila klíče od šatny spolužačce, vyštěkla na učitele něco ve smyslu, že musím pryč. Terezka rodí. To už učitel koukal totálně vyjeveně a zmateně.Zmohl se jen na „ Tak dobře. Jděte opatrně.“ „Já nepůjdu. Poletím.“ Byla moje odpověď a už jsem byla na Kobylisích.

U Terezky jsem byla za necelých 25 minut, což je čas, který stále nechápu. Na světě už byla 3 štěňátka a další se dobývala ven. Bylo to nádherný. Bohužel nám jich z 15 zůstalo jen 10.

Stejně si myslím, že je to dost dobrý.