JEJKA...

Přiznávám, že mít doma sedm pejsků ( k upřesnění – 3 holky a 4 chlapečky ) je sice neobvyklé, ale proč dělat všechno logicky. To by na světě byla děsná nuda. K tomuhle navýšení počtu hafanů došlo úmyslným i když nečekaným činem.

Asi si říkáte, že už opravdu blázním a měli by jste i částečně pravdu, ale snad to dokážu vysvětlit. Před nějakou dobou se vyklubal takový nápad, že bychom mohli nechat Činiknku připustit a pak si nechat štěňátko aby měla kamaráda. Na podzim jsme nikoho nenašli a na jaře přišla řada na Karla. Potkali jsme ho u pošty. Měl roztomilý kukuč a pěkný kožíšek. Slovo dalo slovo a za měsíc se šlo s Karlem na rande. Asi po hodině neúspěšného snažení se naše parta odebrala na veterinu, kde se nám pan doktor snažil pomoci. To ani nevím jestli můžu ten postup blogovat. Je to spíše až po 22 hodině.

Každopádně nám bylo oznámeno, že se to nepovedlo. Když se pejskové nesvážou tak je téměř nemožné aby byla štěňátka.

Smutně jsem protáhla čumák a utěšovala se tím, že příště to snad vyjde. Jenže na netu byl obrázek krásného ši-tzu, který se dostal do Trojského útulku.

Bylo vymalováno. Psí děti se konat nebudou a tak jsme si 3.května vyzvedli Charlieho, suprového diblika.

Tím se náš počet zvýšil na 2 pesany.