JEJKA...

Když jsme nechávali dělat Charlieho děti, nějak se dohodlo, že si vezmeme štěňátko (já byla proti, páč jsem věděla, že to bude půs…malér). To štěňátko by se pak okamžitě předalo jiným majitelům. Prostě pochovat, pomazlit a dát pryč. Jenže si to potencionální majitelé rozmysleli. Štěně na zimu je trochu síla. (Proč mám pocit, že jsem to tušila.)
Zkrátka to dopadlo tak, že už týden jsem majitelem tří Shi-tzu. Čikinky, Charlieho a Niki. Původně se měla jmenovat Chelsie, ale to bych už na ně mohla rovnou volat čičiči.
Niki je krásná černobílá holčička a svému jménu Nikita dělá čest. Už dlouho jsem nebyla tak rozkousaná.
Jenže taťka nyní svého rozhodnutí vzít si pišišvora lituje a chce ji udat někomu z okolí. No jo, ale já jsem s ní každý den a už jsem si na toho ďáblíka zvykla a tak loučení s ní mi přijde … smutné. Jestli budu venčit dva nebo tři pesany je už skoro jedno a toho jídla taky moc nespotřebují.
No, možná jsem se totálně zbláznila, ale klidně bych byla ochotna si ji nechat. Vždyť se říká do třetice všeho dobrého i zlého. Shi-tzu je prťavej pes … nebo spíš karikatura psa.