Já - Maturant 2005


Ještě před pár dny jsem byla docela zvědavá, jak můj maturitní ples dopadne. Bylo to opravdu o kousek, ale vyšel z toho docela príma večer.


Alfa, Silvestr a Ortika sice doběhli na poslední chvilku, takže jsem jim jen v rychlosti stačila ukázat kde je šatna, balkon a záchodky. Pak už jsem je musela nechat tápat, protože to už začal nástup a já vlítla do pochodující řady. Byl docela zázrak, že nikdo nezapomněl co má dělat, poněvadž se nástup zkoušel jen hodinu před otevíráním. Od paní učitelky jsem dostala krásnou šerpu s kytkou a Alfa si mě pěkně vyfotila a všichni byli rádi, že to máme za sebou.


Kolem 22 hodiny měla naše třída připravené taneční představení, kde jsem se objevila i já. Byla jsem nezvozní a bála se, že zapomenu kroky nebo se stane jiná katastrofa. K tomu mě začaly z nových bot bolet nohy jak psa, ale nakonec se tanec povedl a divákům se taky líbil.


Kolem půlnoci se náš zpívající sbor odebral no noční hospůdky.


Oslavy končily kolem 6 hodiny ráno, kdy se spousta mých lehce společensky unavených spolužaček odebírala domu.


Pokusím se ukecat Alfu, ať mi sem dá pár povedených fotek.

(1) (Alfa – Mail – WWW)
Vloženo 23.03.2005, 23:32:24
Až někdy najdu kablík a CD s prográmkem, co saje snímky z foťáku do počítadla, snad i fotky budou. Doufám, že to bude dřív, než budu mít vnoučata…

(2) (Jejka – Mail – WWW)
Vloženo 24.03.2005, 23:06:52
Ty se na ty vnoučata nějako podezdřele těšíš. Cheš mi tím snad něco naznačit??? :-)))

(3) (Ortika – Mail – WWW)
Vloženo 24.03.2005, 23:14:59
Musím souhlasit s Jejkou. Bylo to opravdu příjemný zážitek. Taky se těším na fotky.

(4) (Alfa – Mail – WWW)
Vloženo 27.03.2005, 20:50:25
Já se ještě na vnoučata necítím dostatečně zralá, tak bych docela uvítala, kdybys počkala, až to se mnou bude lepší…

(5) (Jejka – Mail – WWW)
Vloženo 30.03.2005, 09:38:47
Dobrá… Jak chceš.

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

 
„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“ Jan Werich