JEJKA...

Patřím do skupiny lidí, kteří vlastní už nějaký ten pátek E-mail. Také jako většině mi přichází denně bezpočet spamů a jiných kravin typu pošli to dál. Většinou všechny emaily, co se mají poslat dál nebo se mi stane neštěstí, mažu. Dobré jsou i ty, na které se podepíšete a odesíláte dál s tím, že pomáháte nějaké osobě či rozvíjející se zemi. Nevěřím tomu a pochybuji, že mou maličkost někdo přesvědčí o opaku.
Mezi otravující „pošli to dál“ patří i výjimky, které za to opravdu stojí. Například mi dneska přišla jedna stará pohádka v novém kabátku (sukýnce). Už jsem ji kdysi četla, ale je tomu již dávno a já ji zapomněla.
Pro větší vzdělanost čtenářů, jsem se rozhodla, že ji sem napíšu (opíšu) .

Červená Karkulka

V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice,
od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.

Křehounká dívenka s nosem jak okurka,
červeným od rumu – no prostě Karkulka.
Ráno, když maminka dcerušku spatřila,
dala jí facku a potichu pravila:

„Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku.“

Karkulka:
„Nač je mi maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
nebudu už tvoje nevinná dcera!?!“

Matka:
„Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka
a bába vyskočí zas jako srnka!“

Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
běžela lesem, jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce,
nestřetla na cestě vilného myslivce.

Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy jí donesly do známé chaloupky.

Karkulka:
„Co je to za fóry, tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v bábině županu!“

Vlk:
„Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,
zato tvá bába byla dost tuhá!!

Karkulka:
“Tak to sis vybral kvalitní potravu!
nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,
sežral jsi babičku s infekční žloutenkou!!!"

Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití.

Autor – neznámý, ale ať se ozve. Ráda uveřejním jeho jméno (nick).