JEJKA...

Uf. Tak si myslím, že se konečně po nástupu do nové práce začínám zařazovat a už i nějak vím, co se ode mne chce a co mám jak dělat.
Ještě se sice toho musím hodně učit, ale už nejsem tak vyjukaná, jako prvních pár dní.
Výhodou je, že se na mě práce valí postupně a tak nejsem hozena už rovnou do silného proudu se slovy „plav“.
Já tedy plavu, ale mám záchranný kruh a mám pocit, že jsem si nasadila i rukávky a mám plavčíka, co na mě dává pozor.
Zatím to vypadá, že by mě snad i mohla práce bavit.
Jen si ji trochu musím zpříjemnit. Já prostě v tichu nemohu pracovat. Ať žijí bedničky a mp3.
Teď ještě vydržet říjen a myslím, že od listopadu bude víc času na víc věcí. Ještě nějak vymyslet penízky a osobní život,… a jsem spokojené štěně .

Pokračování tohoto článku »»»

Mám ráda zvířátka. Ať jako mazlíky, tak na i talíři.
Tak se taky stalo, že jsem přišla ke dvěma myškám. Tedy přesněji, ona to není myš, jako klasická myš, ale pískomil… nebo osmák? To ještě musím zjistit, ale každopádně to je hlodavec. Jsou dva a vypadá to, že jsou to oba kluci.
Přišla jsem k nim tak, že si je kolega pořídil do práce a tam je mít nemohl a doma taky ne, protože doma mají tři kočičky. Kočičkám by nová hračka asi nevadila, jen nevím, jak by se to líbilo hlodavcům.
Zvážila jsem pro a proti a odnesla jsi ty pitomečky ke mně domů. Moji pesové jsou z nich nadšení a chtějí si s myškami hrát. Hlodavec takovou radost moc nesdílí, ale pořád je lepší být v pohodě na ledničce než koukat na mlsnou kočku.
K myškám jsem dostala veškeré vybavení. Klec s kolečkem na běhání, jídlo, písek na mytí. Kolečko jsem už vyhodila, protože bylo na myš jejich velikosti malé. Koupila jsem tedy ve zverimexu jedno přímo pro ně a doufala, že se mi vejde do klece.
Ok. Nákup jsem zvládla. Jenže musím taky myšky odchytit, někam je zavřít, a vyměnit jim „nábytek“ v kleci. Přinesla jsem si krabici od bot, chytla jednu myš a než jsem se rozkoukala, vyhospla mi z ruky. Ještě jsem stihla povel pro Charlika, že musí na myš pomalu, ale myš nečekala a zmizela za kuchyňskou linkou. V tu chvilku jsem si tak hezky nadávala, odchytla druhou myš, narvala ji do krabice, dala na kuchyň, zatížila pánvičkou se zbytky smažené cibulky. Rychle jsem přeorganizovala klec, zjistila, že jestli je nezašlápnu, tak jim budu muset koupit větší klec, protože je v ní místa opravdu jen pro tu myš.
Po aranžmá kleci, jsem osvobodila jednoho hlodavce z krabice od bot a pustila ho do klece, kde se okamžitě začal kamarádit s kolečkem na běhání. Mohl běhat rychle a nelámal si zádíčka.
Nyní nastala doba na lov myšího uprchlíka.
Prohlédla jsem vše, kam oko dohlédlo a myška si vesele seděla za sporákem. Naštěstí se mi nikde nezasekla. Zkusila jsem ji vyhnat ránami, ale to jsem vzala, protože to nemělo žádný úspěch. Rychle jsem se najedla a nechala sebe a myš uklidnit.
Nakonec byla myš chycena do opravdu zákeřné pasti. Přežvykujíc moji večeři jsem si sedla se sítkem na těstoviny k plotně, ukrojila kus jablka a čekala… čekala… hodinu jsem tu malou mrchu lovila. Trochu jsem si připadala jako Tom a Jerry .
Nakonec se mi ji podařilo přiklopit tím cedníkem. Ale co teď? Když ho zvednu, zase mi ta malá čůza zase zdrhne. Naštěstí jsem našla víčko od krabice od bot. To jsem podšoupla pod cedník. Tuto past jsem odnesla do koupelny, kde se mi vzpírající myš málem cestou osvobodila. Myšku jsem vypustila ve vaně. Tak jsem ji chytla a odnesla do klece.
Obě myšky jsou celé, v pořádku a bylo jím pouze slovně nadáváno.
Jsem zvědavá, jak jim tu klec budu čistit. Vidím to tak, že se zeptám odborníka a pro jistotu veškeré přestavby budu děla ve vaně, kde mi nezdrhnou a jim se nic nestane.
A pak, že je s hlodavcem nuda 

Pokračování tohoto článku »»»

Konečně!
Odcházím a nikdo nepláče. Kdysi jsem nastoupila k jedné firmě a pracovala pro ni jako brigádník. Pak jsem ji na rok opustila a stejně jsem se k ní vrátila na hlavní pracovní poměr. Nedávno jsem to počítala a s prvním seznámením pracuji pro tuto firmu téměř 10 let s tím, že přes polovinu času tu jsem vedena na HPP.
Před pár dny jsem podala výpověď a nyní mě čekají už jen 3 dny.
K poslednímu září ukončuji smlouvu a jdu jinam. A doufám, že za lepším.

P.S.
Děkuji.

Pokračování tohoto článku »»»

Nedávno jsem se zaposlouchala do písniček jedné … zajimavé slečny. Nemá nijak optimistické texty, ale něco se mi v nich líbilo.
Tak jsem si napsala pár slov, co mne po poslechu její písně napadla.


Anatomie lži
na nitkách oprátky
mění se v malé
leč pevné provázky

Ničí nás bez krve
možná snad z lítosti
Chrání nás před světem
a jeho krutostí (?).

Sláva. Už mám taky krabičku na dělání obrázků.

Nedávno jsem měla narozeniny a rodinka se mi složila na foťáček, po kterém už toužím delší dobu. Jelikož jsem začala více cestovat, nemohla jsem dokumentovat své výlety a byla odkázaná na fotodokumentaci kamarádek.
Nyní už nemusím.
Mám vlastní chytrý a zároveň krásný foťáček, který mi ladí i s webem.
Krásný vínový kompakt.
Doufám, že teď brzy překopu blog a Web a konečně trochu zapracuji na fotogalerii.
Zatím vše, co vyfotím, dávám na facebook a tu mi to leží ladem.
Takže je varianta, že oživím galerku na mysterii, nebo se založí někde něco nového. 

Pokračování tohoto článku »»»

Tak už je to 27 let, co zde oxiduji a mám v plánu v tom vesele pokračovat. 

Pokračování tohoto článku »»»

Ani jsem se na nové recepci neohřála a už jsem se zase stěhovala. Doufám, že tentokráte opravdu naposledy.
Minulou recepci jsem střídala s další recepcí a tak bylo pochopitelné, že se mi některé ty věci pletou.
Nedá se tedy nic dělat a zase jsem se stěhovala, protože jsem se někomu na tamté recepci nelíbila. Co se dá dělat. Teď pracuji kousek od baráku, ale mám o dvě hodiny delší pracovní dobu.
„Nová“ recepce má dosti záporů a dosti kladů.
Tak uvidíme, jak dlouho tu budu 

Pokračování tohoto článku »»»