Většina lidí hledá po škole nějaké uplatnění ve společnosti. Ať už v oboru, který studoval, nebo jakémkoliv jiném.
Já jsem po mé škole, kde jsem studovala výtvarnictví a propagaci, taky již zkusila pár prací.
Hned po maturitě jsem naletěla na krásně znějící inzerát. Zkusila jsem to tam a vydržela dva dny. Podomního obchodníka, který prodává na ulici a cpe lidem výhodně výhodné nabídky… Děkuji, ale na tohle nemám žaludek.
Po této zkušenosti jsem si na podobné sladké inzeráty dávala pozor. Seznala jsem si potvrzení od lékaře, soudu a do týdne jsem nastupovala v mé druhé práci.
Asistentka prodejny. Libozvučné, až na to, že se jednalo o prodavačku knih. Nic víc, nic míň.
Na práci a kolektiv jsem si zvykla a práce mě docela i bavila. Jenže plat byl k pláči.
Po 10 měsících jsem utekla a pracovala v jednom pivovaru. Penízky byly lepší, ale pracovní náplň a délka nevyhovující. To bych i přežila. Co mě silně rozohnilo a byl důvod ukončení ještě ve zkušební době, bylo, když po mě mladej a totálně tupej manažer chtěl, abych nakládala sudy piva do auta. Sud prázdný váží sám o sobě 15kg, a když je v něm 50l piva… Nemusím mít matematický mozek, abych věděla, že tohle nezvednu. Takže jsem se rozloučila.
Další zastávku jsem měla v jedné bezpečnostní agentuře. Tam jsem nějaký ten rok setrvala. Popsat mé pocity z toho, co jsem tam zažila a co mě práce naučila, by bylo víc, než na pár řádek. Naučila mě být těžce splachovací a vydržet hodně. Hlavní u téhle práce bylo nemyslet. Udělat to, co se řekne a nemít vlastní názor, vlastní nápady. Protože, když se snažíte, je to špatně. Tak proč se snažit, že?
Sice mě to taky stálo pár hodin u terapeutky, ale nakonec jsem z toho vybruslila.
Nyní jsem díky známému našla práci, kterou mám skoro u baráku, baví mě, je tam docela super kolektiv, i penízky už jsou ucházející … a vypadá to, že o tuhle práci přijdu.
Trochu mi to připomíná jakousi ironii osudu. Člověk konečně najde něco, co ho relativně baví a má smysl. Jenže dojíždím na tu pomyslnou železnou košili. Tady musím myslet, organizovat, plánovat. To se po mě 7 let nechtělo. Těžce se to učí. Byť se snažím, není to asi tak rychlé a efektivní, abych se to doučila do 3 týdnů.
Takže se budu snažit dál a uvidím, kam mě další cesta zavede.
Přežrala jsem se hovězího gulášku a jdu spát. To žehlení klidně počká na jindy 
Ano! Není nad to, když je člověk utahaný a chce se mu spát, aby mohl další den fungovat, sedět v jednu rádno nad počítačem s hrnkem mátového čaje.
Dlouho mě tak žaludek nebolel. :(
Do toho se ještě kamarádsky přidává malá zimnička.
Vřele doporučuji. ><
chci spát, je mi zima a bolí mě bříško… Už je jaro?
… a tak vznikla nová rubrika.
Nemám teď moc čas psát dlouhé články.
Práce, práce, přesčas, domácí povinnosti a jiné hlouposti žerou čas, jako kdyby to byl štrůdl.
Po vzoru Alfy vznikla nová rubrika „O: Blábol“.
Zde se budou psát krátké bláboly, které projdou přes klávesnici.
Jedna moje dobrá kamarádka měla čtvrtstoletní narozeniny a uspořádala oslavu, kam mělo přijít několik lidí.
Já s mojí partičkou jsem dorazila, ale zbytek pozvaných to tak nějak neučinil. Bylo nás opravdu poskromnu.
Stává se to. Prostě, když vám slíbí 50 lidí účast, jste pak rádi za 20 lidí, kteří tam přijdou.
Oslava se nakonec povedla. Alespoň dle mého pohledu. (doufám, že oslavenkyně měla stejný pohled, jako já)
Slavit jsem tedy začala tím, že jsem si neobjednala sklenku vína, ale lahvinku Chardonnay. Hudba byla, občerstvení taky a skvěle se bavilo s kamarádkami. Fotilo se a blblo. Nebudu popisovat, jak moc se blblo. Mám pocit, že na oslavách se blbne tak nějak podobně.
Nakonec celý prostor ovládla naše parta a stálo to za to a pozvaná kapela měla docela dobré publikum, i když malé.
Dokonce jsem i já dostala neplánovaný dáreček.
Jak jsem psala někdy v minulosti, učím se hrát na bicí. Chvilku po tom, co dohrála kapela, mě kamarádka poprosila, jestli bych ji nenamasírovala krk. Ok. Nemám s tím problém. A už vůbec jsem neměla problém, když za mnou přišel bubeník s tím, že chce taky. Fakt nemám problém masírovat záda bubeníkům. 
Nakonec mi byl půjčen i hudební nástroj a já poprvé hrála na veřejnosti a dokonce se přidal i zbytek kapely. Byla jsem nadšená. Tohle mě nakoplo k pořádným tréninkům.
Takže i když to Bleed, doufám, že sis svoje narozky užila, protože já tvoji oslavu ano.
