A já budu za chvilku řvát.
Proč mám, do sprosté slovo, u ledničky mokro? Buuuhuuuuu.
Ale jsem napapaná, vykoupaná, mám relativně uklizený byt (až na žehlení – počká) a vytvořila jsem si stínítko na lampičku a tak sedím v kuchyni a jdu dumat nad nesmrtelností chrousta a o tom, že Forest Gump neměl pravdu.
Život není jako bomboniera.
Příprava na školení dokončena.
Oheň dusíme zásadně levným lakem na vlasy.
Tak jsem zvědavá, čím se proškolíme.
Každopádně, papír s náčrtem povídky a knížku si beru.
Je mi blbě. Sice už čuchám nosem, ale hlava se lehce motá a mám pocit teplůtky. Klasický rýmový stav.
A jelikož dneska v noci jednomu z mých pesů šiblo v té jeho makovičce, nenechal mě vyspat. Čikina si myslela, že je veverka křížená s nosorožcem.
Tak se dneska stalo, že jsem do práce přišla na 9 hodinu a doufám, že to za 30 minut zabalím, abych doma mohla padnout za vlast.
Je mi úplně fajn. Vůbec nemám slzavé oči. Nemám plný nos a už vůbec mi nehučí v hlavě. A zítra se moc těším do práce.
Ach jo – pitomá rýmička.
Na bolavou duši – slepičí vývar. Čím víc bolí, tím silnější polívku. Tak jsem si uvařila hovězí s nudličkama.
Pomohla, zahřála a ještě 3 litry zbylo.
Známe to asi všichni. Každý občas má den „blbec“. Ať se snažíte, jak chcete, není to ono, nejde to a stejně dostanete vyčteno, že jste nenaplnili sešívačku a nedali papír do tiskárny.
Víte, jakou škodu může způsobit prázdná sešívačka?
Dneska toho bylo na mě moc. Den mi nesedl. Práce mi nesedla. Podpora některých kamarádů se taky minula účinkem. Do toho jsem se před pár dny dozvěděla, že díky reorganizaci se se mnou nová práce rozloučí (bylo mi to řečeno 20 dní po zkušebce).
Tak jsem ho zakončila naprosto iracionálním bekáním nad počítačem a osoušením si očí toaletním papírem, jak dnešek stál za prd.
A to jsem dneska chtěla žehlit a pak si v posteli číst životopis Michelangela.
Nevadí. Zítra je taky den a bude lepší.
Někdy si připadám jako žumpa. Buď jsem nas**ná nebo vyčerpaná. Dneska jsem stihla oboje a vyčerpaná jsem dokonale…