JEJKA...

Potřebuji vymyslet něco inteligentního…hodno mého postavení a věku, ale nic mě nenapadá :(

Další noční služba mi pomalu končí a já zase sedím u mého pc. Asi už nemoc z povolání. Jen mě napadlo, proč si na služby beru noťase a knihu. Stejně vím, že když tu mám pc, kniha bude uklizena a já budu lítat po netu. A to jsem si dala předsevzetí, že o prázdninách budu na nočních číst a učit se. Pche. Ono je fakt jedno, jestli si předsevzetí dáte v lednu nebo v červnu.

Pokračování tohoto článku »»»

Prožívám další úžasný den. Nejen, že včera večer najednou přestala téct teplá voda, ale po chvilce to vzdala i ta studená. Hmm. Dobrá. Ráno jsem si hodila kartáček na zuby do papuly a umyla si čumák sodovkou. Doufajíc lezu do práce, že budu moc použít sprchu. Jak vlezu do budovy, přerazím se o kabel, kameramana a osvětlovače. Naproti mé kanceláře je normálně stěna. Teď tam trůní lednička. Spojené stoly se prohýbají pod různými sendviči a nápoji. Snad se mi podaří něco šlohnout.
Šmarja, proč před záchod dávají světla?
To jim to jídlo tuplem sežeru.

Pokračování tohoto článku »»»

Pokračování na Ohři se začalo dostávat do nepříjemné části. Druhý den sjíždění bylo opravdu hnusně. Zima, pršelo a voda pod námi se nechtěla hejbat. Po pár hodinách byla celá parta promoklá (pláštěnky byly na … ano) a prokřehlá. Když jsme se po 20 kiláčcích konečně vyškrábaly do kempu, opravdu jsme přemýšlely o tom, že to kvůli počasí zabalíme. Sjíždět to za každou cenu tu cenu nemělo.
Já jsem se nemohla zahřát ani v noci pod spacákem a to nás bylo ve stanu 5. Nakonec jsem to nevydržela a šla ven k ohni, kde byla jiná parta vodáků. Ti mě „adoptovali“ a vzali mezi sebe k teplu. Dokonce jsem nepohrdla ani lokem směsi vína a koly. Zůstala jsem u ohně a kytar až do východu slunce. Krása. Ráno se náš tým dohodl, že zůstaneme na místě a počkáme, jak se rozhodne počasí. V nejhorším se to ve čtvrtek zabalí a pojede domů. Středa se ukázala docela v pohodě. Celý den se odpočívalo, sušilo prádlo a spalo.Zkrátka, čerpala se energie na další pokračování, které slibovalo lepší část cesty.

Pokračování tohoto článku »»»

Ve dnech 26.-29. byl Advík. Co to vlastně ten Advík je (byl). Dalo by se to popsat jako akce fanoušků anime pro jiné fandy anime. Takže jsem si vzala volno (Alfa, Ortika…arigato) a byla jsem mezi svými. A i tak jsem tam trochu unikát. Většina lidí tam byla s někým. Já jezdila sama. Ne, že by mi to nějak extra vadilo. Našla jsem si kamarády, co jsou stejní magoři jako já. A někteří možná i větší. Každopádně jsem přežila malinký anime maratón.
Čtvrtek jsem tam byla cca 8 hodinek. V pátek už se to vyhouplo na nějakých 22 hodin. Domů (sobota) jsem se šla jen sprchnout, najíst a vzít si „kostým“ na ples. Byla to taková otočka. Zpět na advíka jsem dorazila v 13 hod a vesele jsem pokračovala v maratonu do neděle asi 17 hodin.
Trošku jsem si procvičila angličtinu, japonštinu a lehce se anime předávkovala. Upozorňuji, že opravdu lehce. Druhý den už jsem na to čoučala zase. ^ _ ^

Pokračování tohoto článku »»»

Takhle vypadá 10 minut staré štěně shitzáčka:



Tu už jsou trochu starší – asi o 10 dní:



Tohle jsem našla při uklízení starého telefonu. Prosím omluvte zhoršenou kvalitu obrazu. 

Pokračování tohoto článku »»»

A já tam budu. Tedy vypadá to tak. Samozřejmě se může „vyblebelit“ spousty nečekaných událostí. Zatím se mi daří všechny zlé elementy likvidovat. Sice se asi jedné noční službě nevyhnu, ale to mi nebrání lezení po Advíku s blokem v ruce a zaznamenávání událostí a činností. Až vystřízlivím z této čtyřdenní mánie, přepíšu a popíšu vše co bude i nebude publikovatelné.
Těším se…tomu věřte 

Pokračování tohoto článku »»»

Bylo tomu 8.7., kdy mi kolem 15 hodiny odjížděl vlak kamsi daleko ke břehům Ohře. Do malé vesničky s malou hospůdkou a ještě menším kempem. Po téměř 5 hodinách jsme všichni vypadli z vlaku. Opravdu náročná cesta. S partou jsme se zašli ubytovat a na kempovém pozemku se pokoušeli najít trochu rovné půdy. Stavět stan byla docela zábava.
Já padla asi kolem 22 hodiny večer. Cesta kodrcajícím vlakem a chladné počasí mě zahnalo do tepla spacáku.
Ráno raníčko 9.7. se pomalu všichni probouzeli ze zahajovací oslavy sjíždění Ohře. Pár lidí, co zašli na „jedno“, potkalo partu jiných vodáků z Moravy s tučnou zásobou slivovice. Samozřejmě se nalejvalo do jedné nohy, do druhé nohy, do třetí a u osmičky někteří borci začali odpadávat. Ráno jim bylo špatně a já se jim chechtala. Kdyby pili alofok, tak se jim to nestalo. Po vydatné snídani z pytlíku, přijelo auto s kanoemi a začalo se fasovat. Lodě, pádla, vesty, sudy. Nějakým zázrakem se mi povedlo narvat věci do sudu a uzavřít ho aniž bych musela provádět gymnastické cviky jako jiní. Nasedla jsem do kanoe na místo háčka (ten ve předu co pádluje: )) aniž bych se udělala (otočila do vody). Makalo se nějakých 20 kiláčků. Krajina byla krásná a rovná, lehce stereotypní, ale se spoustou pěkných kytiček podél břehu. Samo, že bylo nepěkně a trochu pršelo. Tak mě asi 5 km před dalším kempem nenapadlo nic jiného, že když už jsem na té vodě, mohla bych ji vyzkoušet. Na totálním oleji (název pro vodu, která se téměř ani nehne – není proud) jsem jako háček nevychytala otočku, píchla čumák kánoe do břehu a už jsem se koupala. To že to byl blbej nápad mi došlo poměrně rychle, páč voda měla do tepla hodně daleko. Vylejvat loď plnou vody je docela fuška. Ostatní vodáci nám alespoň slovně fandili a blahopřáli. Udělat se na oleji – to chce talent.

Ani nevím kdy se dojelo k dalšímu kempu. Bylo to k pozdějšímu odpoledni. Opět se vytáhl stan a šlo se do kiosku lovit večeři. Já rozdělala oheň a žvejkala ulovený smažený sýr a hranolky. Padla jsem poměrně brzy. Přece jen na první den to bylo mnoho zážitků.

Pokračování tohoto článku »»»