JEJKA...

Každý, anebo většina z nás by na své práci či škole určitě změnila pár věcí. Ať už jde o nepříjemnou kolegyni, vyčůraného spolužáka, nadřízeného co chce jen čistý stůl, aniž by se něco extra muselo řešit. Je toho hodně co by někdo toužil změnit a nějak se mu to nevede.
Spolužák s vámi do té třídy stejně bude chodit a na šéfa či kolegyni si moc vyskakovat nejde. Není to tak dávno, kdy mi bylo v práci opravdu ouvej. Práce se mi tu trochu nakupila (i když trochu mojí vinou), byla jsem unavená a zkrátka mi celý den nějak nesedl. Kombinace všech „bebíček“ nakonec způsobila, že jsem v práci seděla se slzičkami.
V tu chvilku se ve mně něco zlomilo. Tohle prostě musí přestat. S přáteli se již stýkám minimálně a na bujnější oslavě jsem nebyla ani nepamatuji. Vždy jsem totiž unavená po práci anebo nemůžu, protože musím další den vstávat a do té práce jít. Mám pocit, že mi moje práce zhltla většinu času a i mého soukromého života. A to prostě musí přestat.
Chci sice mít nějakou kariéru, ale tu mi očividně nepokvete nic. Tohle místo je tak trochu už prorostlé plevelem. A když mé okolí nic změnit nechce, já sama to nemůžu udělat.
Rozhodla jsem se pro „novou“ pracovní morálku. V práci si práci rozvrhnu tak, že nebudu čekat na klid, večer a jiné příznivé podmínky, ale bude se pracovat i v binci. Tím bych 90% práce měla stihnout s přehledem za den a večer – to, že jsem noční ostraha – na to už kašlu. Zase takový zlatý důl to není a já se nenechám zhuntovat. Po zavření objektu si nařídím budíka a nechci vědět o světě.
Zároveň se taky budu víc starat o sebe. Víc relaxovat, víc chodit na střelnici – protože i to je relaxace, kterou velmi potřebuji a udělat si víc času na sebe a přátele.
Postupně taky budu hledat jinou práci. Ani si nedovedu představit, že bych pracovala opravdu jen 8 hodin pondělí až pátek. Pravidelný režim, nějaká práce v kanclu, kde bych měla kontakt s lidmi a přitom se nestrhla překládáním palet nějakého zboží.
Musela bych se naučit chodit do práce ve všední dny… ale věděla bych, že každý víkend mám volno, a když budu chtít, mohla bych si vzít i 14dní dovolené a nemít špatný pocit.
Chci taky na vysokou školu. Již se připravuji na přijímačky. Musím si nějak rozvrhnout čas, jak to vše stihnout a přitom být v klidu. Začnu meditovat a hledat živobytí někde jinde.