JEJKA...

Už je konec a já píšu z klidu domova. Slavík je asi pro většinu lidí náročná akce a nemyslím tím jen pořadatele a hvězdičky. Jsou toho plné noviny. Kdyby tam byla nějaká velká novinka, asi bych to brala jinak. Jenže je to trochu stereotypní.
No co se dá dělat. Moc univerzálních zpěváků tu není a zpěvaček – raději pomlčím.
Jediné co mě potěšilo, že se umístila Ewa Farná. Je mi sympatická tím, že si neprošla těmi Česko hledá superstar, Xfaktor a podobné. Vm, že je to pro lidi možnost jak ukázat svůj talent (nebo svojí blbost, že tam vůbec lezou).
Každopádně se to přežilo snad bez velké újmy na zdraví. Pravdou je, že jsem ještě ve 3 ráno kompletovala vysílačky.
Nejhorší z celé akce bylo pak dát kancelář do jakžtakž použitelného stavu. To byla opravdu fuška. Ani jsem nečekala a nevěřila, že mi to bude trvat celý den.
Vše se naskládalo do kanceláře a taky to tam tak vypadalo. Chvilkami jsem chtěla uklízet stylem, že tam hodím 5–6 granátů a pak to jen vymetu . Všechny uniformy, kravaty, krabice a krabičky… měla jsem toho plnou kancelář. Koše byly tak plné, že binec byl i okolo nich.
Dala jsem se do uklízení. Byla jsem asi tak v půlce, když se mi podařilo převrátit kilový pytek buráčků a kelímek vody. SUPER!
Poprosila jsem Alfu o smetáček a lopatičku. Sbírat ručně jsem odmítala. Taky ty mrchy oříškový zapadaly do velké krabice plné malých krabiček. Vyndala jsem krabičky, vyndala jsem buráčky a po chvilce jsem konstatovala, že smrdím jako burák. Mohla bych se taky vopatlat máslem a představovala bych si, že jsem sklenička burákového másla.
Místo abych uklízela, přidělala jsem si burákama zbytečnou práci.

Štěstí, že jsou takové akce jen jednou za rok .