JEJKA...

1. září šla spousta lidí opět do školních lavic. Pro mne to byla poslední služba na mém starém pracovišti. Byla jsem tedy po nátlaku z dvou stran přeložena na recepci, kterou mám kousek od nynějšího bydliště. Manažerovi se do toho moc nechtělo, ale vyšší šéfík zavelel jinak. Takže jsem i já projevila zájem o změnu pracoviště.

Očividně jsem tam byla již nechtěná. Tedy – dle mého pocitu.
Poslední měsíc byl docela dost zajímavý. Kolegyně mne velmi překvapila. Zastala se a i měla nějakou snahu „ukecat“ vedení. Kdežto naše šéfová nehnula ani prstem a spíše než aby pomohla, spíše uškodila.
Napsat do emailu, že se se mnou nejde spojit, když jsem na netu a mobilu stále… to mě naštvalo. Ještě víc mě vytočilo to, že si se mnou to dopoledne měnila službu, jako by se nechumelilo. Nenaznačila ani ň. A přitom mohla udělat tolik. Stačilo šéfovi napsat, že to, co jsem udělala, je naprosto standardní postup, který je už nějaký pátek zaběhnut. To, že se mu to nelíbí je sice smutné, ale klidně tu práci může dělat za nás.
Nu což, nebudu se zde rozčilovat nad jejich rozhodnutím.
Dneska je vlastně moje první oficiální služba v nové práci. A opravdu jsem pracovala. Udělala jsem si obchůzku, dle návodu. Popravdě, docela jsem se nasmála. Bylo to jak hledání pirátského pokladu. „Jdi doleva nakonec chodby, vpravo je červená roura, 20 cm pod kohoutkem u 3f.“ Hledání bylo na první službu docela úspěšné. Stále nevím, co je to 3f. Naštěstí, je neděle a tak byl klid a dost pohody na to, abych se stihla nějak rozkoukat.
Další službu mám ve středu, kde to bude už přes den a za plného provozu (hlavně, ať se nic nevytopí, nevyhoří, …) Držte palce.