JEJKA...

Kdesi jsem četla, že v Řecku je moře a obloha nejvíce modrá. Nevím… Co nevidím na vlastní oči… Znáte to.
Rozhodla jsem se, že to musím vykoumat. A jak se koumá moře a obloha nejlépe? Jednoduše. Jedete k ní.
Popravdě se na ten průzkum moc těším. Nebudu lhát a tvrdit, že jsem totální vyjímka, co to má stále v praci zalité sluncem a posypané růžovými plátky. Nemám. Poslední dobou toho bylo dost a ještě víc. Tedy nic co bych nezvládla, ale… Nic se nemá, nebo by alespoň nemělo přehánět.
Takže 11.9. v půl páté odlétám na ostrov Kos (domov jistého Hippokrata), kde hodlám odpočávat, sosat sluníčko a inspiraci.
Tak doufám, že se mi to povede, protože psaní mi poslední dobou vůbec nejde. Leda, že bych psala o tom, že jsem v práci, kde s oblibou používám jedno heslo:
„Na životě miluji zejména tu rozmanitost, kdyždý den mě nasere někdo jiný!“
A o tom, kterak mi po milionté kdosi nepřišel do práce se mi psát nechce.

Takže a hotovo. Jedu si užívat Řecka, slunce, gyrosu, kafetérií – hlavně elinikós, či různých druhů jejich glikós.

Ta léme argótera.