JEJKA...

Každý rok musíme v práci odevzdat výpis z rejstříku trestů a lékařskou prohlídku. Lékařskou prohlídku i tak nějak chápu. Přeci jen to sezení v kanclu je namáhavé. A tak by možná člověk jednou za čas měl zajít k lékaři a pokecat.
Já musela jít vyřídit jak lékaře, tak rejstřík trestů. Naštěstí vám výpis udělají na poště a nemusela jsem na úřad (nevím, k čemu ho chtějí. Každý měsíc udělám 3 banky, 4 benzínky a vykradu drogerku. Pár hodin si posedím v chládku a zaměstnavatel se o tom samozřejmě nikdy nedozví).
U doktora to bylo špetku horší. To, že jsem tak hoďku čekala mě nijak nepřekvapilo.
To, že mám lehce poškozený sluch na levém uchu, mě už překvapilo víc. Stála jsem u stolu a lékař cosi šeptal u dveří. Zachytila jsem takové „aššš, atšš, atša“. Vůbec jsem neměla šajna, co na mě lékař hovořil. Jinak slyším dobře. Opravdu.
To, že mám lehce rozmazaný obraz na pravém oku (Víte… Miluji asymetrii), se mi moc nelíbilo. Přečtu to co je kde napsáno, ale že bych to měla extra ostré, se říci už nedá.
Uvidíme za půl roku jak se to bude vyvíjet. Kdyžtak si pořídím luxusní brejličky (nebudeme z toho dělat vědu, ne?).
Na cestu domu, jsem si ještě musela stáhnout kalhoty a dostala jsem veselé pigáro tetanovky. Vzala jsem si potvrzení, že smím stále pracovat a učtenku na 450,–.
Zabalena do mraku frustrace jsem se vydala zaplatit složenky a koupit rohlíky.
Uvědomila jsem si, že jsem dostala injekci a neřekla si o obrázek. Ach jo … Nesmím na to příště zapomenout. Moje frustrace z neobdržení pictíku se prohloubila. V tomto stavu nesmím chodit kolem krámku s pěknými věcmi.
Jenže já jsem šla kolem jednoho krámu s pěknými věcmi. To se stalo pro moji peněženku osudným. Za chvilku mi bylo mnohem lépe a já si odnášela výtist od Eiji Yoshikavy – Taiko.
Mám doma od něj i Musashiho. Je to krasná, ale velice těžká kniha. Má 950 stránek a to už něco váží. Je to dlouhý, ale pěkný samurajský příběh. Jen ji čtu už moc dlouho.
To Alfa – Já vím. Toho Musashiho přečtu. Letos… opravdu.