Občas tiknou
Tiknu si. Ne nijak často, ale občas si tiknu. Možná je to nadcházejícím podzimem, úbytkem tělesného tepla, hormonálním výkyvem nebo prostě věkem. Já si občas tiknu.
Zvláště si tiknu při pohledu na nějakého pěkného chlapa nebo třeba ošklivý tříkolkový kočárek s roztomilým pasažérem. Dostala jsem se do stavu, kdy už pokukuji po myšlence založení si vlastní rodiny. Mé smečky. Spousta mých vrstevníků a kamarádů do toho praštila už před pár lety a spousta jich čeká s tím, že naprosto nechápou, co do mě vjelo. Oni chtějí dítě ve 40, já doufám, že najdu někoho do mých 30 let (na to mám 4 roky – poznámka redakce XD)
Každý si tiká jinak. Já si zatím jen tu a tam tiknu…
(1) (herb – Mail – WWW)
Vloženo 09.10.2010, 13:08:55
Ne, že bych chtěla o někom pochybovat, ale mít první děti ve 40, je podle mě šílenství. 
Myslím, že je to přirozené. Někdo tiká dřív a někdo později, ale nakonec tikají více méně všichni. 
Myslím, že za nějaký ten rok na tom nebudu jinak.
(2) (Jejka – Mail – WWW)
Vloženo 09.10.2010, 19:25:14
Mě to přijde divné. Jako je to kravina, ale ty geny musí být utahané a já už v 50 nebudu mít sílu na výchovu puberťáka.
Nevím. Ve 40 prcka bych asi nechtěla.
(3) (herb – Mail – WWW)
Vloženo 10.10.2010, 11:34:16
Právě. O to jde. Vem si, že by ti bylo 55, když prvnímu dítku by bylo 15, druhému třeba 13, 10, kdo ví. Nemluvě o tom, že ženská neotěhotní na první pokus, takže kdo ví jestli. Přitom kolem 15 teprv začíná ten nejproblematičtější věk. Do té doby to bylo ještě v pohodě. Nedej bože se člověku kolem 50–60 let může něco stát. Můj táta neměl ani šedesát a postihla ho mrtvice a zatím je tedy sám o sobě nesoběstačný. Můj děda dostal svůj první a taky poslední infarkt, když mu bylo 55. A to nejsou zdaleka jediné takové případy, co znám. Chtěla bych vidět, co pak s dětmi. Někdo namítne – no, tak holt „mamka samoživitelka,“ ale to asi v pozdějším věku už tím tuplem není žádný med.
Nemluvě o tom, že člověk fakt asi nemá už v takovém věku náladu. Jak říkáš, unaví se.
Nevím no, zas nikdo nemá právo do toho někomu jinému kecat. Mustr na to není, zákon na to není. Četla jsem nejednou už i zprávy, kdy se narodilo zdravé dítě 60–70leté ženě. Ať si dělá, kdo chce, co chce, ale podle mě je to minimálně nerozumné a nezodpovědné pořizovat si dítko moc pozdě a taky nefér vůči tomu dítěti. Třeba v případě tedy těch 60–70letých, ač je to extrém, kdo ví, jestli mamka vůbec bude u prvních slovíček, krůčků, první cesty do školy, na svatbě svého dítěte… Já bych tyhle věci se svými dětmi zažít rozhodně chtěla.
Ale myslím, že to je většinou jenom postoj, který se v určitém období věku změní. Já, když mi bylo tak 13–16, jsem neustále tvrdila, že děti nikdy mít nechci. Nikdy, nikdy, nikdy, NIKDY. Teď vím, že chtít jednou budu. A jednou mi určitě rupne v bedně a v ten ráz budu vědět, že mimčo chci teď, hned, okamžitě, včera už bylo pozdě a minimálně mimča tři. Jedna věc je lidská hlava a druhá je volání přírody. Alespoň jsem o tom přesvědčená.
(4) (Jitule – Mail – WWW)
Vloženo 21.01.2011, 13:04:14
ty jo tak zatím jsem asi divná, ale nic mi netiká a ani občas. A nechci je pořád ale co člověk ví kdy mu jak tady říkáte rupne v bedně. Ale nevím neumím to s dětmi a když přijdu ke kamrádce která má ročního chlapečka nevím jak se k němu chovat nemám to v sobě neumím to s dětma
Komentáře
Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!
