JEJKA...

Člověk by nějak počítal s tím, že když bude chodit do práce jako „normální“ lidi, bude mít i více času. Svoji pracovní dobu, kde jsem dobrovolně (někdy nedobrovolně) dělala 24 hodinové směny a více, jsem vyměnila za směny od pondělí do pátku jen v počtu 10 hodin. Zní to docela příjemně. Ráno vstanu, udělám si takový ten každodenní rituál a v 7:40 odcházím z bytu. V práci si to nějak odsedím a pokouším se nějak smysluplně zabavit. Ne vždy je tam rušno. A i když se tam nějaký klid udělá, na učení nebo čtení těžší literatury to není. Většinou se dostanu domů v 18:15, kdy znovu vyvenčím psíky. Naštěstí mě v práci pouštění na půl hodinky, abych si skočila domů a hafata tam nemusela křížit nožky. Stejně bych jim tam chtěla udělat venčící krabičku, kdybych se prostě z práce uvolnit nemohla.
Jsou i dny, kdy je moje práce trochu nestandardní – třeba úterky. Po domluvě s kolegy utíkám z práce ve 14 hodin, abych v 16hod zasedla za bicí ve škole. Pak mám také lékaře, kterého mám naplánovaného do konce roku a to jen do práce přijdu na 11 dopolední.
Ale to je jedno. Prostě se domů dostávám kolem 18 hodiny. A na to já nejsem zvyklá. Tudíž – zorganizovat volný čas mi dělá poměrně velký problém. Byla jsem zvyklá, že jsem měla dva-tři dny volna a tak jsem si po odpočinku uklidila věci, sešla se s kamarády a věnovala se tak trochu i mé zvířeně. To teď nějak nestíhám. A musím se to naučit. Mám pocit, že doma trávím málo času. A díky tomu, že mi měsíčně na účet přijde vždy nějaká horentní suma, chodím do práce i o některých víkendech a někdy na noční služby.
Potřebovala bych se nějak naklonovat. Chtěla a potřebovala bych dělat tolik věcí. Ale stále si musím připomínat, že Jejka je sice šikovná holka, ale je jen jedna. Ani už nevím, kdy jsem byla naposledy střílet. Cvičení mi taky kolabuje a ke knize jsem schopna si sednout jen v práci na noční. A já bych tak chtěla číst. (Nadává si do blbců, že nečetla jako malá). Pak je tu mé malé velké přání, které jsem stále nezavrhla, jen jsem ho trochu pozastavila. Jejka se prostě na tu vysokou školu dostane a BUDE! Jen se čeká na trochu lepší příležitost. Obávám se, že v tomhle už tak docela stresu se ještě učit, bych nezvládla.