JEJKA...

Na nové pracovní pozici mne to nějak moc nebaví. Vemte si, že jsem poměrně aktivní člověk, který má nějaké zájmy, touhy a intelekt a sedí na recepci, je placen za to, že se „přitrouble“ usmívá na nájemníky a mačká čudlík, který otevírá branku. Tím nechci urazit recepční, ale toto není práce, která by nějak rozvíjela kreativní myšlení,… vlastně, jediné, co tato práce rozvíjí, je trpělivost. Já se to pomalu učím a věřte mi, že to je občas náročné.
Dnešek vypadal na obyčejný den v práci, který nakonec byl k mé škodolibé radosti i zábavný. Nejsem totiž jediná, koho práce moc nebaví. Každý má svůj způsob, jak v práci zabít nudu. Kolega pracuje. Tedy pracuje – sedí a kouká na naprosto nudný kamerový záznam, který přestal být nudný ve chvilce, kdy se na něm objevila osoba, co tam naprosto nemá co dělat. Chvilku koukal na kameru, chvilku na fotografii dvou lidí, kteří si chodí do garáží pro věci, které jim nepatří. Podoba lidí na obrázku a na kameře byla docela podobná. Během minuty volal kolegu a já mezitím kontaktovala Policii ČR. Reakce Policie byla naprosto úžasná. Než jsem položila telefon, už jsem viděla modré majáčky. Krásně sehrané. Policie vešla do dveří ve chvilce, kdy kolega přijel výtahem i s neoprávněnými vetřelci. Nechci psát zločinci, protože jsme je nechytili u činu. Ale jejich podoba s fotografií byla značná a potulovali se na místě, kde nemají co dělat.
Po bližší prohlídce policista našel takové zajímavé věci, jako baterka, kladívko na sklo a jiné věci, které se běžně u tašky s oťasem nosí. Chvilku se sepisovalo, chvilku povídalo, nandavala se pouta a dělalo na lidi krásné „bububu“.
A mám-li být upřímná – já se škodolibě bavila, i když mi chvilkami proběhl mráz po zádech.