JEJKA...

Jedna moje dobrá kamarádka měla čtvrtstoletní narozeniny a uspořádala oslavu, kam mělo přijít několik lidí.
Já s mojí partičkou jsem dorazila, ale zbytek pozvaných to tak nějak neučinil. Bylo nás opravdu poskromnu.
Stává se to. Prostě, když vám slíbí 50 lidí účast, jste pak rádi za 20 lidí, kteří tam přijdou.
Oslava se nakonec povedla. Alespoň dle mého pohledu. (doufám, že oslavenkyně měla stejný pohled, jako já)
Slavit jsem tedy začala tím, že jsem si neobjednala sklenku vína, ale lahvinku Chardonnay. Hudba byla, občerstvení taky a skvěle se bavilo s kamarádkami. Fotilo se a blblo. Nebudu popisovat, jak moc se blblo. Mám pocit, že na oslavách se blbne tak nějak podobně.
Nakonec celý prostor ovládla naše parta a stálo to za to a pozvaná kapela měla docela dobré publikum, i když malé.
Dokonce jsem i já dostala neplánovaný dáreček.
Jak jsem psala někdy v minulosti, učím se hrát na bicí. Chvilku po tom, co dohrála kapela, mě kamarádka poprosila, jestli bych ji nenamasírovala krk. Ok. Nemám s tím problém. A už vůbec jsem neměla problém, když za mnou přišel bubeník s tím, že chce taky. Fakt nemám problém masírovat záda bubeníkům.
Nakonec mi byl půjčen i hudební nástroj a já poprvé hrála na veřejnosti a dokonce se přidal i zbytek kapely. Byla jsem nadšená. Tohle mě nakoplo k pořádným tréninkům.
Takže i když to Bleed, doufám, že sis svoje narozky užila, protože já tvoji oslavu ano.