JEJKA...

První hodinu bicích už mám zdárně za sebou. Na první lekci jsem si pospíšila a byla tam dříve – musela jsem ještě zaplatit kurzovné. Krásně jsem vše stíhala. Do začátku hodiny zbývalo dost času a tak jsem si sedla do jakési čekárny, poslouchala směsici zvuků z různých zkušeben a byla spokojená (a to jsem si za ty bicí ještě ani nesedla xD).
Po chvilce přišla mladá slečna. Nebyla nijak extra nalíčená a vypadala docela… neškodně a zamlkle. Já v džínách, kožených rukavicích, palestině a křiváku vypadala téměř opačně od slečny, která seděla předemnou. Život mě už něco naučil a tak nesoudím knihu dle obalu. Za chvilku se slečna asi začala nudit. Vytáhla ze své batožiny krásné černé paličky s logem legendární skupiny KISS. Jupí. Kolegyně. Uteklo ještě pár minut, když se přiřítilo cosi oblečeného v emo stylu s dvěma černými piercy v tlamě. Ok. Každý máme něco. Já mám tattoo. A dál jsem to neřešila. Překvapní bylo, že i tento klučina šel na stejný kurz. Já bych ho odhadla spíš na kytaru.
V přesný čas přišel profesor. Mladý sympatický týpek.
A šlo se na věc.
Během 15 minut jsme se neformálně představili, zjistili kdo, co tak poslouchá a probrala se první až 3 lekce. Tohle bylo relativně snadné. Sedla jsem si před bubínek, popadla nějak paličky a zasněně pokukovala na kompletní sadu bicí v černém provedení kousek od nás.
Čtvrtá lekce už byla těžší. Noty. Tedy noty – spíše jen notový záznam rytmu. Naštěstí to nebylo nic šíleného.
Lekce se pomalu blížila ke konci, když nás učitel zahnal do odzvučené kukaně, posadil za velké bicí a řekl „hraj“.
Hezke to bylo. Prostridala jsem se s metalovymi kolegy (oni jsou na metal a rock, ja jen na rock a mix dle nalady), nechala si vysvetlit domaci ukol a prvni hodina bicich byla ukoncena.
Tesila jsem se na dalsi.
Tyden utekl docela dost rychle. V praci moc casu na uceni nebylo a tak jsem si jen tukala do stolu rytmem, ktery mi byl napsany notovym zapisem. Z 60 ukolu jsem se naucila 30. Druhych 30 jsem proste nedala. A nedal to nikdo z nasi skupiny.
Druhá lekce byla taky dost zajímavá. Přidal se poslední člen skupiny. Klučina – myslím, že chodil ještě na základku.
Zopakoval se úkol. Zabubnovalo se. A šlo na velké bicí, kde se už zapojoval činel a další bubny.
Než člověk zkoordinoval pravou a levou ruku, rytmu a do čeho všeho to má mlátit – chvilku to trvalo.
Zatím neumím tedy nic, a když jsem viděla učitele, který nám nakonec sám zahrál – budu ráda, když budu za 3 roky umět alespoň polovinu toho, co předvedl za těch 5 minut jeho hraní. ^^