JEJKA...

Uf. Tak si myslím, že se konečně po nástupu do nové práce začínám zařazovat a už i nějak vím, co se ode mne chce a co mám jak dělat.
Ještě se sice toho musím hodně učit, ale už nejsem tak vyjukaná, jako prvních pár dní.
Výhodou je, že se na mě práce valí postupně a tak nejsem hozena už rovnou do silného proudu se slovy „plav“.
Já tedy plavu, ale mám záchranný kruh a mám pocit, že jsem si nasadila i rukávky a mám plavčíka, co na mě dává pozor.
Zatím to vypadá, že by mě snad i mohla práce bavit.
Jen si ji trochu musím zpříjemnit. Já prostě v tichu nemohu pracovat. Ať žijí bedničky a mp3.
Teď ještě vydržet říjen a myslím, že od listopadu bude víc času na víc věcí. Ještě nějak vymyslet penízky a osobní život,… a jsem spokojené štěně .