JEJKA...

Mám ráda zvířátka. Ať jako mazlíky, tak na i talíři.
Tak se taky stalo, že jsem přišla ke dvěma myškám. Tedy přesněji, ona to není myš, jako klasická myš, ale pískomil… nebo osmák? To ještě musím zjistit, ale každopádně to je hlodavec. Jsou dva a vypadá to, že jsou to oba kluci.
Přišla jsem k nim tak, že si je kolega pořídil do práce a tam je mít nemohl a doma taky ne, protože doma mají tři kočičky. Kočičkám by nová hračka asi nevadila, jen nevím, jak by se to líbilo hlodavcům.
Zvážila jsem pro a proti a odnesla jsi ty pitomečky ke mně domů. Moji pesové jsou z nich nadšení a chtějí si s myškami hrát. Hlodavec takovou radost moc nesdílí, ale pořád je lepší být v pohodě na ledničce než koukat na mlsnou kočku.
K myškám jsem dostala veškeré vybavení. Klec s kolečkem na běhání, jídlo, písek na mytí. Kolečko jsem už vyhodila, protože bylo na myš jejich velikosti malé. Koupila jsem tedy ve zverimexu jedno přímo pro ně a doufala, že se mi vejde do klece.
Ok. Nákup jsem zvládla. Jenže musím taky myšky odchytit, někam je zavřít, a vyměnit jim „nábytek“ v kleci. Přinesla jsem si krabici od bot, chytla jednu myš a než jsem se rozkoukala, vyhospla mi z ruky. Ještě jsem stihla povel pro Charlika, že musí na myš pomalu, ale myš nečekala a zmizela za kuchyňskou linkou. V tu chvilku jsem si tak hezky nadávala, odchytla druhou myš, narvala ji do krabice, dala na kuchyň, zatížila pánvičkou se zbytky smažené cibulky. Rychle jsem přeorganizovala klec, zjistila, že jestli je nezašlápnu, tak jim budu muset koupit větší klec, protože je v ní místa opravdu jen pro tu myš.
Po aranžmá kleci, jsem osvobodila jednoho hlodavce z krabice od bot a pustila ho do klece, kde se okamžitě začal kamarádit s kolečkem na běhání. Mohl běhat rychle a nelámal si zádíčka.
Nyní nastala doba na lov myšího uprchlíka.
Prohlédla jsem vše, kam oko dohlédlo a myška si vesele seděla za sporákem. Naštěstí se mi nikde nezasekla. Zkusila jsem ji vyhnat ránami, ale to jsem vzala, protože to nemělo žádný úspěch. Rychle jsem se najedla a nechala sebe a myš uklidnit.
Nakonec byla myš chycena do opravdu zákeřné pasti. Přežvykujíc moji večeři jsem si sedla se sítkem na těstoviny k plotně, ukrojila kus jablka a čekala… čekala… hodinu jsem tu malou mrchu lovila. Trochu jsem si připadala jako Tom a Jerry .
Nakonec se mi ji podařilo přiklopit tím cedníkem. Ale co teď? Když ho zvednu, zase mi ta malá čůza zase zdrhne. Naštěstí jsem našla víčko od krabice od bot. To jsem podšoupla pod cedník. Tuto past jsem odnesla do koupelny, kde se mi vzpírající myš málem cestou osvobodila. Myšku jsem vypustila ve vaně. Tak jsem ji chytla a odnesla do klece.
Obě myšky jsou celé, v pořádku a bylo jím pouze slovně nadáváno.
Jsem zvědavá, jak jim tu klec budu čistit. Vidím to tak, že se zeptám odborníka a pro jistotu veškeré přestavby budu děla ve vaně, kde mi nezdrhnou a jim se nic nestane.
A pak, že je s hlodavcem nuda