JEJKA...

Doma už mám tedy dva psy. A jak to bylo dál? No jednoduše. Když už, tak pořádně.

Asi týden po tom, co jsme si přivedli Charlieho bylo Čikině nedobře a já se rozhodla, že radši na tu veterinu půjdu než aby se něco zanedbalo a já si to pak vyčítala. Po mém vyprávění se pan doktor usmál a řekl, že je opravdu velmi malá pravděpodobnost na štěňata, ale pro klid mé duše udělá sono. Čikinka taky nic moc nenamítala protože vypadala jako kdyby spolkla bochník chleba. Strašně rychle nakynula. Po přiložení zvukové sondy se pan doktor ještě víc usmál a s klidným hlasem poznamenal „Hele štěně!“ a pak „A druhé“. Po chvilce jsme napočítali na čtyři hafany. To už jsem já věděla, že tam to páté bude i když není vidět.

Veterinář potvrdil, že to krytí se výjimečně povedlo a štěňata vypadají asi na 5 týden a jsou zdravá a čilá.

Byla jsem ráda, že to nebylo nic vážného jako zánět či tak, ale děti byli na cestě a trochu již nečekaně. Musela jsem tedy sáhnout do finančních zásob a připravit se na ně.