JEJKA...

V létě se jelo s partou kamarádek do Krakova na výlet a na rockový koncert – tedy spíše to byl „fesťák“. Mrklo se na pár památek, užila se spousta veselých chvil, zahopsalo se na koncertě.
Po návratu ještě nestihly vyprchat dojmy a už se pomalu plánovala další akce. Na konci prosince naše oblíbená kapela zakončila rok v Barceloně. Hala byla malá a cesta byla kupodivu levnější, jak vlak do Polska. Proč si tedy neudělat výlet, podívat se na památky, užít si volna, trochu tepla a pak …poslední evropský koncert? Nechtěla jsem si připadat jako nějaký opravdu šílený případ fanouška – což mi došlo před halou, protože i když jsem jela přes půl našeho kontinentu na koncert, ječet a hystericky běžet za autem, kde jel můj oblíbený bubeník a zároveň extra fešnej chlap, se mi tedy fakt nechtělo (a hlavně mi to přišlo pod moji úroveň).
Slovo dalo slovo a výlet do Barcelony mohl vesele započít. Lístky na koncert se koupily jako první. Letenka vyšla levněji, když se jelo do Bruselu, podívalo se tam po městě a odtamtud do Španělska. Přišlo mi to zvláštní, ale celý tento let, se všemi poplatky a taxami se vešel pod krásných 1000,–. Zpět do Prahy se mohlo na dva způsoby. Hodně brzy po koncertě letět do Milána a z Itálie pak do Prahy, nebo se v klidu vyspat, podívat se ještě na nějaké památky a večer přímej let Barcelona – Praha, který byl paradoxně dražší, než když se jelo na otočku do Itálie. Hotel se vybral hostel kousek od metra v centru. Žádný luxus to nebyl, ale bylo tam čisto, čisté postele, teplá voda a velmi příjemná obsluha. Postel mi připomínala to, co vidím ve filmech s vojenskou tématikou. Hlavní pro mě bylo, že se na tom dalo spinkat a postrádala jsem absenci broučků, za kterou jsem byla vděčna. Hostel není vždy jen nějaká šílená díra plná bince a smradu.
První dva dny v Barceloně jsem trochu trpěla. I když tam bylo krásných +°12C, byla mi tam opravdu zima. Tento pocit vyprchal až v sobotu, kdy jsem si před halou chodila v tričku, svetříku a mém milovaném křiváčku.
Žel nic není dokonalé a i tento výlet zatemnilo pár mráčků. Jeden byl ten, že naše parta byla rozdělena na dvě skupinky (kvůli hostelu – nějak jsme se do jednoho nevešly :( ) a doteď trochu vázne komunikace a druhý, že na koncertě bylo dost lidí, kteří holdují travce. A to mi dost vadilo.
Barcelonu jsem si jinak krásně užila a doufám, že s holkami ještě pár dost dobrých akcí dám.

Člověk by si totiž občas tu radost měl udělat a občas by si měl zadovádět nehledě na finance – ale s prachama to nepřehánět.