Kovářka z Asgardu, I.část
Upozornění! Jedná se o fanfikci, která je inspirována filmem Thor a Avengers.
Budík spustil svůj monotónní zvuk přesně v 5:30. Regina se převalila v posteli na bok, položila dlaň na řvoucí červenou krabičku a umlčela ji. Další den, další nudná služba s papírováním v agentuře S.H.I.E.L.D. S povzdechem spustila nohy z postele a protáhla se. Když přecházela z kriminálky k novému zaměstnavateli, doufala, že bude mít možnost lepšího uplatnění, než zpracováváním zpráv o aktivitách jiných agentů. Jedinou výhodou bylo, že ji alespoň chvilku nešlo o život. U kriminálky chytila kulku do stehna při zátahu na jednoho maniaka, který se po vysazení antidepresiv stal postrachem svého okolí. V nemocnici ji pak navštívil velmi milý, uhlazený agent se jménem Coulson s černými deskami a s její složkou o pracovním i lehce soukromém životě. Údajně jí nabídl věc, která se jen tak neodmítá. Nyní se Regina jen ironicky usmála a odešla do koupelny. Cestou zapnula kávovar.
Sprcha jí pomohla zapomenout na divný sen, ve kterém viděla výbuch hvězdy, který rozmetal své okolí a cítila vůni ozonu po bouřce. Teplá voda ji hladila a pomalu probírala k životu. Za chvilku vyšla z koupelny s ručníkem omotaným kolem hlavy a v červeném županu. V kuchyni si nalila do hrnku kávu a zbytek do připraveného termohrnku. Mlčky sledovala východ slunce a přemýšlela, zda by bylo možné se zase nechat přeložit zpět ke kriminálce, kde věděla, co dělat a jak ty padouchy chytat. Měla tam pocit jakési užitečnosti. Kdyby to nešlo, rozhodla se zatlačit na agenta Coulsona, který ji naverboval, aby ji přeložil na jinou práci. Nešla přeci do S.H.I.E.L.D. jako administrativní pracovník.
Na to nemusela mít zbrojní pas, bojový výcvik a několik malých jizev na těle i na duši. Dopila kávu a šla se upravit do práce. Lehce se namalovala a rychle si vysušila vlasy. S úsměvem se na sebe podívala do zrcadla. Regina byla obyčejná žena až na jednu věc. Od narození měla dvě barvy vlasů. Byla to brunetka, ale jeden pramen měla bílý. Lékaři se nakonec domluvili, že to byl nějaký šok z již neznámé příčiny, nebo prostě tělo nevytvořilo dostatek pigmentu. Po základní škole, kdy si užila od spolužáků posměšky, strávila střední školu s obarvováním vlasů. Pak přestala. Zvykla si. Najednou byla ráda, že je jiná. Trochu odlišná od ostatních.
Jako nižší agent, který měl na starost papírování, neměla uloženou povinnou uniformu. Nasoukala se tedy do tmavě modrých džínsů, černého trika a svetříku.
Za hodinu po probuzení si připnula pouzdro se zbraní, zamkla byt a vydala se ke garáži, kde na ní čekal metalízový zelený jeep. Regina dávala přednost větším a převážně terénním vozidlům.
Do držáku u palubní desky zasunula termohrnek a vydala se na hodinovou cestu městskou džunglí.
* * *
V kanceláři ji přivítal nepříjemně studený vzduch vanoucí z klimatizace. Na stole už měla úhledně připravených několik papírových desek čekající na zpracování. Přešla k termostatu umístěného na stěně a změnila teplotu z 18°C na 25°C. Nechápala, že to musí přenastavovat každé ráno, aby to večer uklízečka opět stáhla. Kancelář byla jednoduchá, praktická, ale svým způsobem vkusná. Nacházela v ní skříň na prázdné dokumenty, věšák, dva pracovní stoly a na parapetu bylo pár rostlinek v květináči. Velké okno bylo na jižní straně budovy, takže denní světlo bylo v místnosti skoro celý den. Regina měla kancelář sama pro sebe. Od doby, co před pár měsíci nastoupila, byl stůl vedle ní divně prázdný.
Zapnula počítač a než se načetl operační systém, vzala si to ruky první dokument, který byl v béžových deskách, opatřený velkým červeným razítkem „přísně tajné“. Na nich byl také nalepený barevný papírek s poznámkou, který prosil o výměnu agentů. Regina musela na pár vteřin zavřít oči a zhluboka se nadechnout. Zvedla sluchátko a vytočila linku na šéfku oddělení skladu dokumentů.
„Ahoj Reg!“ ozval se veselý hlas na druhé straně telefonu.
„Zdravím Sam. Jak se vede?“
„Jde to,“ zasmála se Samantha. „Dneska na mě spadla už jedna krabice. Povídej, copak bys potřebovala?“
Regina měla na Sam ráda to, že po krátkých zdvořilostech se přešlo k věci.
„Prosím, vyřiď těm skřítkům, které tam máš, že jestli ještě jednou na deskách s nápisem přísně tajné najdu ten lepicí papírek s poznámkou, tak další poznámku budou psát s tužkou v nose.“
Samantha se na druhé straně při té představě upřímně rozesmála. Skřítkové bylo jejich krycí jméno pro agenty, kteří měli čerstvě ukončenou policejní akademii. Většinou se jim dávala jednoduchá práce ve skladu, kde jejich úkolem bylo vyplnit předtištěný formulář a vložit ho do desek. Dokumenty s cejchem přísně tajné se jim však do ruky dostat neměli.
„Zjistím, kdo s ním pracoval. Jaké je číslo dokumentu?“
„Storm 2,“ odpověděla lehce zmateně. Většinou měl dokument několika místné číslo. Případně se skládal z čísel a písmen. To, že by značka dokumentu bylo slovo, ji překvapilo.
„Vydrž, už koukám do systému,“ oznámila Sam. Chvilku se v telefonu ozývalo jen ťukání do klávesnice. „Mám to. Ten dokument si včera večer bral osobně agent Coulson. Takže bude asi s tužkou v nose psát on.“
Tentokrát se rozesmála Regina.
