Zatím...

V novém roce se snažím, i když ne vše „předsevzetí“ se mi daří plnit. Ale jak to tak vypadá, postupně se dostanu i k nim a zatím to vypadá velmi slibně.
Na angličtinu jsem se sice zatím ani nesáhla, ale i to je v plánu, protože s tím musím nějak hnout. Řekla jsem si, že na to kašlu. Popravdě, prdím na nějakou gramatiku. Nechci vědět, co je v angličtině za gramatické termíny, které neznám ani v českém jazyce. Prostě se potřebuji učit do podrobna něco, co vlastně ani neumím ve svém vlastním jazyce, takže když mi nějaké ty termíny vysvětluje učitel, je to moc milé, ale mluvit mě to nenaučí. Takže se prostě budu učit slovíčka a fráze a to, co považuji za konverzačně důležité. Když se snad rozmluvím, budu se spíše učit poslechem a samotným „žvatláním“.
Co se mi zatím tak trochu daří je hra na bicí. Tedy nejsem žádný Neil Peart, a pochybuji, že někdy budu, ale zatím mě to prostě baví a jsem se svým bubínkováním naprosto spokojena. Dokonce si najdu i tu a tam nějaký čas, abych mohla trénovat. Což vypadá docela komicky. V ruce držím paličky a vesele si bubnuji do rozestavěných polštářků. Už se opravdu těším, až si našetřím a nějaké ty elektrické bicí si koupím. Sice jsem chtěla akustiku, ale na to není místo a sousedi. El. bicí mají výhodu, že jsou pro sousedy poněkud neškodné. Dá se na nich cvičit a sluchátka vlastním. A další bonus je, že jsou dost skladné.
Jediné, co zatím značně zanedbávám, je starost o sebe. Potřebovala bych cvičit. Ne z důvodu hubnutí, ale toho, že díky práci mám minimum pohybu a zátěže, a to mi kupodivu dává dost zabrat. Nejen, že mě ze sezení bolí nohy a záda, ale přidávají se další neduhy a těm se chci vyvarovat. A hlavně jsem téměř permanentně unavená. Když se tělo hýbe, dokáže pak nějak lépe pracovat se svojí energií. Takže si potřebuji 3× týdně najít čas a trochu se rozhýbat. Jinak se z Jejky stane rosol.
Další věc, o které se mi nechce ani zmiňovat je lukostřelba. Nebyla jsem tam ani nepamatuji a loňský rok jsem taky dost zanedbávala. Mám pocit, že jsem tam byla naposledy na sklonku léta. Smutné. Doufám, že se to nějak rychle uklidní a já budu moci 2× týdně (budu ráda i za jednou týdně) se na střelnici ukázat.
Nic se mi nechce zakřiknout. Zatím … snad… doufám… to vypadá, že rok 2011 by mohl být i tak trochu lepší. Začátek tedy trochu lepší je.

(1) (Jitule – Mail – WWW)
Vloženo 26.01.2011, 17:10:36
Budu ti držet palce, aby se ti zadařilo a dělala jsi vše co jsi si naplánovala. Boj s časem pro sebe samou je těžký, ale věřím, že to hravě zvládneš :-)

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

 
„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich