To nepapej!

Jako malá holčička jsem byla jako andílek, ale bohužel se stávalo (a to poměrně často), že mi přeskočilo. Odehrávalo se to většinou u jídla. Byla jsem totiž velmi nežravé dítě.

Jednoho dne si moje maminka přinesla domů krásný stromeček. Zeptala jsem se, co to je? Bylo mi vysvětleno, že je to taková kytička s červenou zeleninou, na kterou nemám sahat a už vůbec ne to strkat do pusy.

A co udělá asi 4-leté dítě??

Během pár okamžiků byl stromeček orvaný a ze mne se linul šílený řev – asi jako kdyby mě někdo vraždil.
Na tom stromečku nebyly totož žádné mňamky, jak jsem si myslela. Byly to ty prťavé, pálivé čili papričky. Alfa mi tenkrát se škodolibým úsměvem dala kus chleba, že když to zajím, tak to přestane pálit. A tak jsem na posezení spásla skoro celý bochník chleba.

Od té doby z malých stromečků neuždíbávám a pikantním jídlům moc neholduji.

Navíc si dodnes myslím, že mi to tenkrát Alfa udělala schválně.

Komentáře

(1) dovolím si poznamenat, (Alfa – Mail – WWW)
Vloženo 06.05.2004, 11:08:40
že jako dítě jsi u jídla byla naprosto nesnesitelná a nežrala jsi dobrovolně skoro nic. Až když mi jednou jedna stará paní řekla, že ještě žádné dítě, které má k dispozici jídlo, od hladu neumřelo, vykašlala jsem se na tebe a přestala jsem dělat okolo přísunu poživatin do tvé tělesné schránky divadlo.
Bylo to také v nejvyšší čas, protože jsi zpravidla na otázku, kterak se řekne anglicky ANO odpovídala ŽER.

A s tím stromečkem jsem to schválně neudělala. Byla jsem mladá a nezkušená matka, která ještě nevěděla, že to, co se dítěti zakáže, je příkaz pro dítě, aby právě to zakázané udělalo.

(2) Koukám, (Plha – Mail – WWW)
Vloženo 06.05.2004, 11:17:20
že tyhle stránky pojímate jako psychoterapii, kde si vysvětlujete a analyzujete újmy a traumata dávných let.
Se mnou máma měla opačný problém. Snědl jsem všechno jídlo, co se nacházelo v bytě. S výjimkou odporné omáčky ze švestek, u které jsem se vždycky téměř pozvracel. Naštěstí ji máma dělala maximálně třikrát od roku. A když jsme jí to se ségrou zhnusili způsobem naší konzumace, přestala ji dělat úplně.
Ale můj apetit měl i jisté výhody: nikdy jsem neohrnoval nos nad žádným jídlem a nebyl jsem vybíravej, což je vlastnost, která mě u jiných děsně štve.

(3) :) Hezké (Silvestr – Mail – WWW)
Vloženo 06.05.2004, 11:32:31
Jejeko, říká se, že člověk má v životě ochutnat a zkusit všechno. No a protože jsi byla zvídavé dítko ..... zkušenosti se neztrácí. Akorát je stářím zapomínáme.
Tak třeba, ža pár let, až ti mozek začne zapomínat, vzpomeneš si na to, že tuhle kytičku přeci papáš a slupneš nějaké to čili znova. Ostatně, možná by stálo za úvahu znovuzveřejnění „ochutnávky čilí“. :)

(4) :o)) (kryska – Mail – WWW)
Vloženo 06.05.2004, 13:56:05
che! Taky se přimlouvám za znovuuveřejnění čilí-ochutnávky. Vždycky se u toho skvěle pobavím. :o))

PS Také jsem byla „nežravé“ dítě. To se ovšem po pubertě změnilo na „pažravé“, což mě doteď hluboce mrzí. Ale čili papričky jsem nepapkala. Jen jsem je kdysi navlíkala na provázek a pak jsem si prstík hojně potřísněný čili šťávičkou vrazila do očíčka. Ouvej ouvej, to to bolí…

(5) . (juneau – Mail – WWW)
Vloženo 06.05.2004, 19:15:53
heh, to mi pripomina kamose, se kterym jsem na jedne rizikove zabave schytal vetsi nez male mnozstvi pepraku. Ja se jen nadychal (dychali jste nekdy ohen?), ale on dostal zasah do xichtu… x kilaku jsem ho vedl, protoze nemohl bolesti otevrit oci.

A pak nabral z potoka do dlani vodu a oplachl si xicht → a rozetrel si peprak po xichtu vsude. Nejvice prave do oci :) Kdybych tam nebyl, tak nevim… asi by umrel :)

(6) jéé (Jejka – Mail – WWW)
Vloženo 07.05.2004, 09:41:02
tak čili v očičkách je opravdu žrádlo. To taky náme, že ano. Já se přiznám,že jsem teď také pažravé stvoření. Naštěstí to není vidět.

(7) fujtajxl (Alfa – Mail – WWW)
Vloženo 07.05.2004, 14:36:55
pepřák v čumáku jsem naštěstí neměla, ale matně tuším, oč jde. Jednou jsem viděla človíčka, který taky dostal plný zásah do čumáku. Velmi impozantní reakce… i když to byl blb, tak mi ho v tu chvíli bylo docela líto.

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

 
„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde