JEJKA...

„Život je jako bonboniéra…“ známá věta ve známém filmu. Přemýšlela jsem nad tím a trochu s ní nesouhlasím. Kdyby to byla pravda, pokaždé bych si vytáhla dobrotu, protože mi bonbónky chutnají.
Spíše souhlasím s jinou blogerkou Kobylkou, která píše, že je život zebra. Bílej pruh střídá černý.
Přijde mi to takové výstižnější.
Já momentálně přecházím z té černé do takové bílé. Není to úplně bílá, spíše šedá a ta černá také není úplně černá.
Každopádně se teď trochu začíná dařit. V práci je to už daleko klidnější. Binec a takové ty věci jsou tam stále. Opravdu nechápu, jak někdo může umýt monitor špinavým hadrem. Jsou na něm pak krásné špinavé čmouhy.
Možná to bude tím, že jsem se i já zklidnila a dala si pár věcí do kupy. Začala jsem zase trochu střílet (i když mám co dohánět), byla na pár srazech, užila si volna.

Dokonce se stal i zázrak a já se snad prvně v životě těším na 14.2. a ne proto, že je jistý srdíčkový svátek. Je další sraz lidiček. Tentokrát to bude trochu soukromá akce, ale i tak se těším. Spousta fajn lidí, se kterými je sranda.
Takže to bude zase víkend