Malá ironie osudu...

Většina lidí hledá po škole nějaké uplatnění ve společnosti. Ať už v oboru, který studoval, nebo jakémkoliv jiném.
Já jsem po mé škole, kde jsem studovala výtvarnictví a propagaci, taky již zkusila pár prací.

Hned po maturitě jsem naletěla na krásně znějící inzerát. Zkusila jsem to tam a vydržela dva dny. Podomního obchodníka, který prodává na ulici a cpe lidem výhodně výhodné nabídky… Děkuji, ale na tohle nemám žaludek.
Po této zkušenosti jsem si na podobné sladké inzeráty dávala pozor. Seznala jsem si potvrzení od lékaře, soudu a do týdne jsem nastupovala v mé druhé práci.
Asistentka prodejny. Libozvučné, až na to, že se jednalo o prodavačku knih. Nic víc, nic míň.
Na práci a kolektiv jsem si zvykla a práce mě docela i bavila. Jenže plat byl k pláči.
Po 10 měsících jsem utekla a pracovala v jednom pivovaru. Penízky byly lepší, ale pracovní náplň a délka nevyhovující. To bych i přežila. Co mě silně rozohnilo a byl důvod ukončení ještě ve zkušební době, bylo, když po mě mladej a totálně tupej manažer chtěl, abych nakládala sudy piva do auta. Sud prázdný váží sám o sobě 15kg, a když je v něm 50l piva… Nemusím mít matematický mozek, abych věděla, že tohle nezvednu. Takže jsem se rozloučila.
Další zastávku jsem měla v jedné bezpečnostní agentuře. Tam jsem nějaký ten rok setrvala. Popsat mé pocity z toho, co jsem tam zažila a co mě práce naučila, by bylo víc, než na pár řádek. Naučila mě být těžce splachovací a vydržet hodně. Hlavní u téhle práce bylo nemyslet. Udělat to, co se řekne a nemít vlastní názor, vlastní nápady. Protože, když se snažíte, je to špatně. Tak proč se snažit, že?
Sice mě to taky stálo pár hodin u terapeutky, ale nakonec jsem z toho vybruslila.
Nyní jsem díky známému našla práci, kterou mám skoro u baráku, baví mě, je tam docela super kolektiv, i penízky už jsou ucházející … a vypadá to, že o tuhle práci přijdu.
Trochu mi to připomíná jakousi ironii osudu. Člověk konečně najde něco, co ho relativně baví a má smysl. Jenže dojíždím na tu pomyslnou železnou košili. Tady musím myslet, organizovat, plánovat. To se po mě 7 let nechtělo. Těžce se to učí. Byť se snažím, není to asi tak rychlé a efektivní, abych se to doučila do 3 týdnů.

Takže se budu snažit dál a uvidím, kam mě další cesta zavede.

(1) (Alfa – Mail – WWW)
Vloženo 22.01.2012, 23:07:23
co k tomu říct… doprdele, jednou se ta smůla musí zlomit!

(2) (Jejka – Mail – WWW)
Vloženo 22.01.2012, 23:15:48
Alfa – bez boje se nevzdám. Budu se snažit si to nějak „vyžehlit“ a třeba se to změní, ale nebudu dělat nějaké seky. Nějak bylo, nějak bude.
Říká se, že vše zlé je pro něco dobré a co nás nezabije, to nás posílí…

(3) (Alfa – Mail – WWW)
Vloženo 23.01.2012, 11:03:54
Doufám, myslím na to pořád a moc a moc držím palce. Ale nevidím to k zoufání.

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

 
„Nedostane-li žena koho chce, běda tomu, koho dostane.“ Mark Twain