JEJKA...

Moje múza mě již opustila a zanechala za sebou tucet nedokončených prací. Nyní čekám a pátrám po nějaké inspiraci. Dokonce jsem se nechala ukecat ( no, ono to moc velké ukecávání nebylo ) a jela s kamarádkou na jízdárnu. Ukázala mi koníka, jak se čistí, hřebelcuje a jinak ošetřuje. Člověk by neřekl, ale umýt takové půl tunové zvířátko dá docela zabrat. Sedlání jsem radši ani nechtěla zkoušet. Určitě bych se při své vrozené šikovnosti zamotala do těch pásečků, přezek a ohlávek či jak se tomu všemu nadává. Koník byla krásná 5tiletá klisnička. Tak velkého mazla jsem ještě neviděla. Kdyby mohla, chtěla by i chovat. Jen na venkovní jízdárně jí to moc nešlo a malinko si zazlobila. Kamarádka ji krásně zvládla, majitelka dokonale utahala a tak jsem se ke konci mohla svézt i já. Než jsem se začala škrábat do sedla vypadala menší, ale je to obr kůň. No, on je asi každý kůň obr, když máte podvýšku . Při mé jemné otázce, jestli na ni sedím správně, byla mi podána velmi vyčerpávající odpověď „Ne.“ Tudíž jsem se svými zkušenostmi v sedle dokonale nepopsaný list. Možná se to časem trochu zlepší. Protože: Pravdivé je přísloví, že nejkrásnější pohled je z hřbetu koně.
Úmysl se stal účelem a tento výlet mě inspiroval. Zatím jsem rozepsala dalších pár básniček, ale už jsem je nedokončila. Tak snad příště.